Život Strojaře Alneo 23. března 2015
Jakýkoliv všední den, 4:00 Začíná další den a zase slyším ten vražedný zvuk budíku. Zaklapnu jej a spím dál.      Jakýkoliv všední den, 4:10 Ještě že jsem si budík pouze posunul. „Aspoň nezaspím,“ řekl jsem si... a spal jsem dál.      Jakýkoliv všední den, 5:00 Probouzím se, kouknu na mobil… „Zaspal jsem!!!“ vykřiknu a vstanu tak rychle, že po zamotání hlavy dávám pusu stolu.      Jakýkoliv všední den, 5:10 Probouzím se z kómatu a rychle hledám svoje kalhoty. Ještěže nejsem žena a vím, co si vezmu na sebe. Rychle popadnu kalhoty a snažím se do nich vsoukat obě nohy naráz. Mé počínání končí hlavou ve dveřích a sousedé se nestačí divit, co se to děje.      Jakýkoliv všední den, 5:30 Něco jako snídani už nestíhám, a tak konečně běžím připraven na autobus. Hele, on už tam stojí! Tak běžím, co to dá. Jen doběhnu ke dveřím, tak se zavřou. Upozorňuji, že jsem doběhl ke dveřím, nikoliv do dveří, tak jsem z naštvanosti kopl do kola autobusu, když se rozjížděl, a on zázrakem zastavil. Vystoupil řidič, byl celý plešatý a namakaný. Než jsem mu vysvětlil, že jsem zaspal a musím tímhle busem jet, on mi vysvětlil, že do kola se nekope. A tak jsem přišel k monoklu.      Jakýkoliv všední den, 5:40 Tak jsem musel čekat na další. Tenhle už jsem naštěstí stihnul. Nastoupil jsem, cvakl lístek a sedl si na volnou dvousedačku hezky k oknu. Jenže co se nestalo? Na další zastávce si vedle mě sedla tlustá smradlavá babka a vůbec jí nevadilo, že všude jinde je volno. Tak jsem na zbytek cesty zadržel dech.      Jakýkoliv všední den, 6:10 Vystoupil jsem z autobusu celý fialový. Po nádechu se mi opět zamotal svět a skončil jsem na dlažbě.      Jakýkoliv všední den, 6:20 Přede mnou se nakláněla další stará babka a ptala se, zdali jsem v pořádku. Já přikývl a rychle jsem pelášil do práce. Ještěže je 100 metru od zastávky.      Jakýkoliv všední den, 6:25 Odpípal jsem se a vrátný na mě koukal jak na vraha. „Omlouvám se, zaspal jsem,“ hájil jsem se, ale on stále seděl a vražedně mě sledoval. Šel jsem se tedy převlíknout do pracovního.      Jakýkoliv všední den, 6:35 Oděn do úboru jako popelář jsem si sedl ke stroji. Konkrétně k frézce. „Jaký prase tady bylo naposled?“ zvolal jsem, když jsem viděl ten svinčík na pracovním stole. Pak jsem si ale uvědomil, že jediný, kdo tuhle mašinu obsluhuje, jsem já. Tak jsem za výsměchu ostatních upnul materiál a spustil mašinu.      Jakýkoliv všední den, 7:50 První karambol, za který samozřejmě nemůžu já, ale stroj, neboť po najetí nástroje na 5mm třísky vyletěly všechny zuby a spustila se kulometná palba. Stačilo půl metru a zub by se mistrovi zapíchl do oka. Škoda. Musel jsem si vyslechnout hromadu nadávek, jaký jsem lempl a jak jsem na práci levý.      Jakýkoliv všední den, 8:00 Tak jsem dostal nový nástroj. Pevně doufám, že tentokrát už nebude tak nekvalitní. Mistr doufá taky.      Jakýkoliv všední den, 10:30 Čas na pauzu, ale jelikož jsem si v tom spěchu nenabalil ani svačinu, tak jsem trpěl hlady.      Jakýkoliv všední den, 11:32 Byl nekvalitní. Odletěl rotující kus materiálu, který vletěl do frézy mému kolegovi, takže odletělo pár zubů a materiál se odrazil, čímž kolegovi vylomil jeho vlastní zub. Zuby z frézy tentokrát již mistra trefily a hned ho odvezla sanitka, čímž jsme dostali na dnešek pracovní volno. -------------------------------------- Poučení: Dělat strojaře je velmi nebezpečné, avšak máte slušné peníze a končíte v práci dřív. Nehledě na to, že do práce přijdete pozdě a nikdo neřekne ani slovo.

Názory a komentáře ( 0 /6 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Arsi	2
HadejKdo	2
Kanyapi	1
Lordamen	1
Lutus	1
Mercedes	1
Townie	1