Milující duch Ayira 31. října 2014
Hrozný nástup máje přišel, měsíc nad oceánem vyšel, teplý vánek mírně foukal, malý větřík v dáli houkal. Na útesech mladá dívka ležela, slanými slzami tváře si smáčela, svatební šaty na sobě měla, slyšte ten příběh, který vyprávěla: „Smutná to vzpomínka v mysli mé plane, přehořká slza mi po líci kane, srdce mi žalem a bolestí puká, stále znova prožívám ta hrozná muka! Lásku jsem prožila velkou a jedinou, na něj jsem myslela každičkou hodinou! Každičkou minutou, každičkým dnem, mé žití provázel bděním i snem. Však jednoho dne mi zlá závist vzala to, co mi sudička do vínku dala - všechno štěstí, radost, naději! Byla bych mrtvá raději... Krásný můj svatební den změnil se v hrozivý sen! Bílé šaty jsem si oblékla, nádherné perly sobě navlékla, tvář závojem si zahalila, však zlá předtucha mysl mi zatemnila. Za sebou jsem slyšela milého hlas, při této vzpomínce slyším ho zas! Ohlédla jsem se, však nevolal na mě, jeho zrak se upíral k mladinké dámě. Ach Bože, srdce se mi na kusy trhá, když vzpomínka na mně se jako oštěp vrhá! Má ruka strnula na trnech růžičky, můj milý zůstal stát v objetí družičky! V ten den jsem velice nešťastná byla, nestalo se nic, o čem jsem snila. Mé srdce krvácí v přetemné komoře já s bolestí na duši vrhla se do moře. Místo svatby se pohřeb konal, můj milenec láskou a smutkem stonal, teď už oba spíme v chladném hrobě... “Všechno kvůli tobě, jen kvůli tobě!!!„ Dívka svůj příběh skončila, do černého oceánu skočila. Měsíc nad mořem svítil dál, závoj nevěstin ve větru vlál...“

Názory a komentáře ( 0 /2 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Azurac	1
Difoe	2
Harrieta	2
Lutus	1