Muž, který nemohl spát Arsi 31. prosince 2014
Podíval jsem se do zaprášeného zrcadla a uviděl jen zrůdu. Ohavnou, sešlou a utýranou bytost. V očích už nezářil plamen vášně a naděje. Bílý povlak pokryl zorničky. Vše v tu jedinou chvíli zhaslo…      „Ne!“ zakvílela žena, kterou muž v černém kabátu táhl surově za zápěstí. Noční ulice spala a těch pár očí za zataženými záclonami stejně patřilo němým ústům. Ozvalo se další vyjeknutí, jak mladé ženě sklouzla noha po vlhkých kostkách.      „Neřvi!“ obořil se na ni hrubý mužský hlas a zatřásl s ní tak, že málem znovu skončila na zemi. Dvojice se blížila k autu zaparkovanému na okraji silnice. Tmavě modrý Rolls-Royce nevěstil nic dobrého. Všichni ale mlčeli. Žena byla předem odsouzená.      Lidské kroky. Zvednu oči ke stropu. Ano, někdo tam chodí. Vdechuje vlahost klidného večerního šera a pomalu upadá do kómatu. Zhýralost lidského života na dosah. Třesoucími se prsty vytáhnu ze saka krabičku cigaret. Tyhle měla ráda. Protočím ji mezi prsty. Už jsou k ničemu, ušklíbnu se a hodím ji do ohně.      Slepé oči sledují kroutící se voskový papír. Jako červ. Pomyslím si a opřu hlavu o křeslo.      Auto se odlepilo od vozovky, a aniž by dodrželo jediný předpis, zmizelo v bludišti města. Věděl by, kam jelo. Mohl ji zachránit. Kdyby svět nebyl slepý. Kdyby zrovna nebyl na druhé straně města. Museli to vědět. Museli vědět, že ten den bude převážet líh od Jimmyho. Jak to ale věděli a proč vlastně?      Carol, žena, kterou muž odtáhl do auta, nebyla nikdo důležitý. Bývalá společnice v jednom zapadlém podniku. Nic víc. A přesto si dali tu práci odvést ji z domu a umučit ji v odlehlém skladišti.      Jediným čím se provinila, bylo, že znala jeho!      Pohlédnu k hodinám a ze rtů mi ujede mírný povzdech. Půlnoc. Kolik hodin tu vlastně sedím? V deset na dveře klepal Jack, jeden z mých společníků, chtěl dohlédnout na to, že neudělám žádnou blbost. „Pche, blbost!“ zasměji se skřípavým smíchem, smíchem blázna. Neotevřel jsem. Jak krásný by to byl pocit, pohlédnout do tváře toho zbabělce, jenž dokázal vztáhnout ruku na bezbrannou ženu, když by mu přiložil colt ke spánku.      Zvedl jsem se z křesla a vydal se do ložnice. Jediné sehnutí pod postel a už jsem svíral v ruce chladný kov zbraně. „Nedělej blbosti, ta děvka za to nestála,“ opakovali mi dokola, ale co o ní věděli? Nic!      Stejná ulice, jiný večer. Z domu vyjde muž v béžovém kabátu. Klobouk chrání tvář před rozpoznáním. Němé oči sousedů mlčí. Včera odsoudily ženu, dnes jejího vraha.      Někde v městě se ozve dvojitý výstřel. Jeho spravedlnost byla vykonána. On však již nikdy nemohl v klidu spát.

Názory a komentáře ( 0 /6 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Drizzt	2
HadejKdo	2
Harrieta	2
Kanyapi	1
Lutus	1
Townie	1
Vossy	2