Prokletí dne Elanius 18. prosince 2014
Bledá víčka zrudlých očí k těžké zemi táhnou zrak, kéž slunce by zakryl mrak, Héliova vozu pospíšil kočí. Znaven jak zimní kvítí sedím, sám tím udiven, že dožil jsem až sem, byť strašný oheň plane. Tam venku déšť nepadá, jenž ukolébal by do snů, nic než věnec růže ostnů, duch na prach se rozkládá. Já přál bych si černou noc, však čas dopřát ji nechce, zemřít bděním lze tak lehce, že člověk nemá žádnou moc.

Názory a komentáře ( 0 /2 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Harrieta	2
Lutus	1