Duší celkem: 900
Přítomných duší: 0
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Motýl
      Cathan

      10. října 2010

       
      http://hurycht.rajce.idnes.cz/Poznavacka_Biologie_-_zivocichove/i mages/modrasek.jpg

      Park je pro motýla celý svět. Je to jeho hřiště. Je to hra na každý den. Jeho modrá křídla létají mezi květinami a opylují každý květ. Motýl je krásné stvoření. Nosí štěstí, ale i smůlu. Je to hodné, ale i zlé stvoření. Modrásek, přesněji jak si říkal, Marcipán, létal v parku dlouho, předlouho. Opyloval květ za květem a za bzukotu včel přemýšlel, co je za to velkou dřevěnou věc, na kterou si sedávají ti zlí obři, co mu zabili maminku. Popíjel sladký nektar v baru Modrá růže.
      Přišla k němu nádherná Babočka Admirál. Mluvila hlubokým hlasem: „Ahoj fešáku, co tu sedíš tak sám a opuštěný, pojď si zatančit.“
      Marcipán zatřásl malou květinou s nektarem.
      „Co si myslíš o velkém plotu? A co myslíš, že je za ním?“
      Babočka otázku přešla mávnutím křídla: „Co by tam bylo, zřejmě pusto a prázdno. Nikdo z motýlů, kdo tam byl, se už nevrátil. Mohou tam prý přežít jen obři.“ Marcipán zesmutněl a dopil svůj nektar: „Tak se měj, Babočko...“

      Příští den, když opyloval květ blízko Velkého plotu, napadlo ho něco hrozného, něco pro motýla téměř nemyslitelného. Ano, přeletí Velký plot a podívá se na tu pustinu, která je za ním.
      Zabalil si malý raneček z dubového listu, kam si dal jen trošku nektaru. Letěl k Velkému plotu, na který se posadil. Praví se, že za křovisky začínají pouště, ve kterých nikdo nepřežije.
      Pokud tam bude poušť, vrátím se, usmyslil si Marcipán a letěl.

      Proletěl křovisky, před ním však nebyla poušť, ale také stromy. Stejná zeleň jako za křoviskem. Ještě podivnější byla hrouda slámy u jednoho ze stromů. Byla velká a vysoká a pohybovali se po ní tvorové. Marcipán se pomalu přiblížil. Letěl dolů, kde za sebou kráčela podivná, šestinohá stvoření. Nosila bobule jahod a to i větší, než jsou oni sami.
      „1… 2… 3, děláme to s radostí. Nejsme žádní učenci, jsme královnini sběrači, děláme to pro kolonii. Abychom si krásně zpívali.“
      Marcipán se na ně udiveně díval. Kopal nožkami a díval se za trávu na stvořeníčka, jak nosí jídlo. Pak letěl kolem nich. Stvoření se na něj podívalo a začalo mluvit písklavým hlasem:
      „Hej ty tam, co tam děláš? Jdu tudy už potřetí a celou dobu jsi tam, přiznej se!“
      Marcipán se udiveně rozhlédl: „ Já… promiňte… ale zajímalo by mě, kdo jste.“
      Stvořeníčko se zamračilo: „My? Jsme mravenci, jsme pracovití a pomáháme si navzájem. Neříkej, že jsi o nás neslyšel.“
      Marcipán zakroutil hlavou. Mravenec zase šel a odsekl: „Tak běž pryč, máme práci.“

      Marcipán vzlétl a letěl dál. Viděl mnoho Velkých plotů. A mnoho zlých obrů. Létal ještě chvíli a všechno mu to připadalo zvláštní. Kde jsou ty pověstné pouště, ze kterých se nikdo nevrací? Letěl a viděl šeď, velkou šeď, ze které šel velký hluk. Byla tam cedule, kde se psalo: Central Park. Letěl zpátky od toho hluku a naletěl do něčeho lepkavého. Nešlo se s toho vyhrabat.
      „Kohopak to tady máme!“ Marcipán se podíval nad sebe a viděl obří příšerku.
      „Vítej v pavoučím hnízdě. Jsem rád, že jsi tady, mám docela hlad.“
      Marcipán se začal svíjet: „Prosím, nežer mě, udělám všechno.“
      Pavoukova očka se zaleskla: „Dobře, řekni mi hádanku, kterou neuhádnu, a pustím tě.“

      Marcipán začal přemýšlet a řekl: „6 nohou, velká síla královninu vůli stírá, dělají to pro sebe, kolonie neumře.“
      Pavouk se stáhl trošku dolů: „Mravenec, motýlku, mravenec! Máš ještě dva pokusy.“
      Marcipán se začal potit: „Malá síla, hodně umí, stačí máchnout a jsi v koncích.“
      „Nůž, motýlku, nožíček.“
      Marcipán se začal bát. Měl poslední možnost a něco ho napadlo. „Velká zeleň, někdy červeň, někdy bílá, někdy žlutá, ale nikdy není modrá.“
      Pavouk se zamyslel, zatřepal nožičkami. „Tak to nevím, máš pravdu a já slib dodržím, jsi volný.“ Marcipán letěl pryč a zpátky ještě volal: „Růže, pavouku, růže!“
      Marcipán letěl dál a najednou ho něco chytilo. Nějaké malé ručičky ho začaly hladit po křídlech a on cítil, jak jejich prach pomalu mizí. Ručičky ho pustily a on začal padat, nemohl létat a bohužel už ani vstát. Byl konec, jeho prach zmizel v neznámu a on už nevzlétne... Nikdy.

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /29 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Anastazie1
      Any4
      Arius5
      Falianne2
      Fenra2
      George3
      Ghave1
      Guner3
      Harrieta4
      Jakub.s2
      Kanyapi4
      Leun1
      Liquerier1
      Lutus1
      Matob3
      Mofik1
      Nika2
      Nonsence3
      Ormalin1
      Sanka1
      Taikitee1
      Teatria1
      Theera2
      Vraashar3
      WendiS2


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).