|
Jde chlápek a potká starší, nehezkou ženskou.
„Tak co, mladej?” povídá mu. „Chtěl bys mít krásnou a bohatou ženu?”
„No jasně, že bych chtěl. Ale co vám je po tom?!”
„Jen pomalu! Když se se mnou vyspíš, dám ti za ženu svou krásnou a bohatou dceru.”
Po chvilce si plácli a stalo se. Ráno se chlápek probudí a naléhá: „Tak kde máš tu dceru?”
„Nejdřív mi musíš povědět, kolik ti je roků!”
„Co to sem pleteš, přeci jsme si plácli! Ale tak dobře, je mi pětatřicet. Co má být?”
„No vidíš, a to ještě pořád věříš na pohádky?!”
Žena dělá svíčkovou a zazvoní pošťák, že mají balíček. Manžílek se teda ochotně nabídne, že převezme vaření a ona ať jde dolů. Když se ženská vrací, už z dálky volá: „Je omáčka pořádně zamíchaná?”
Z druhého konce bytu se ozve: „Nedělej si starosti, lepší zamíchaná ani být nemůže. Strčil jsem ji do pračky na nejvyšší otáčky!”
Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova „jelikož” a „patrně”. Přihlásí se Janička: „Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet.”
Další děcka sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček: „Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy.”
„Ale, Pepíčku,” namítne kantorka, „tam není ani jelikož, ani patrně.”
„No, to taky není všechno,” říká Pepíček a dodá: „Jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat.”
:D
|