|
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba
tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat.
A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli,
chlapeček se podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali
botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty
obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou
znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na
správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje
botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala:
"To jsi nevěděl dřív," tak s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mýho
brášky. Maminka říka, ze je mam nosit taky."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu
pomohla chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala:
"Kde máš rukavičky?"
Chlapeček odvětí: "Rukavičky mám nacpané v botičkách."
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc...
|