U mě podobně, většina mých postav má část mé osobnosti... na druhou stranu jsem jednou měl možnost hrát jednoho hobita, který byl tak trochu můj opak... nedopadl nejlépe, ale byla to zajímavá zkušenost.
Já si myslím, že člověk do té postavy dává kus sebe, ať chce nebo ne. Pochybuju, že by se někdo dokázal naprosto vžít do někoho jiného a přestat být sám sebou :) Vždyť tu postavu vedeš, myslíš za ni, pořád je to tvoje myšlení a ne té postavy (i když to je poupravené myšlení, přizpůsobení se situaci, atd., ale pořád je tam kus tebe)
Dycky se najde nějaká společná vlastnost. Já dokonce sestavuji postavy tak, že když se u mně objeví nová odnož osobnosti vytvořím pro ni charakter.
Takže všechny moje postavy dohromady tvoří tu příšeru co tu sedí před monitorem
Guner: Mno, o tom by se dalo polemizovat. Ale minimálně Sirius, což je zjednodušeně řečeno "zkurvysyn" v tom nejhorším slova smyslu, je postava inspirovaná jedním filmem a musel bych na tom bejt hodně špatně, jestli mám v sobě aspoň byť kousek z něj. Ale kdo ví.
Psát zlouhavě o mých postavách by zabralo A4 a tak jen napíšu, že každý z mých hrdinů je zcela rozdílný a málokterý je charakterově takový, jako já v reálu.