|
Morgie a ostatní, máte naprostou pravdu, že ty sloky k sobě jakoby nepatří.
Je to dost osobní báseň a bez znalosti okolností vzniku se ty sloky k sobě těžko spojí
Obvykle nevysvětluju, ale tady je to asi na místě: Sedím si takhle na břehu Chrudimky a vyřezávám z kusu dřeva loďku pro Vandici. Za zády koňské ohrady, meandry vroubí černé topoly, z nichž se sype chmýří, takové to "impresionistické" světlo, zkrátka náladička, jak má být
A jak se tak říká, nešikovný maso musí pryč - šmik, zajedu do dlaně hluboko, až mi (spíš leknutím) vyhrknou slzy.
No a pak už se jen okouzleně dívám, jak krev pěkně vydatně odkapává do vody a odtéká k Labi
Ale co se týče ocenění formy, tak ta není moje, tohle je klasická villonovská balada. Její působivost je dávno známá, na ní zásluhu nemám
|