|
O známkování nejde... ale k tomu pochopení. Každé umělecké dílo má jedinou funkci, a to zapůsobit na diváka. Někdy potěší, někdy poučí, osloví, pohladí, rozesměje, nebo třeba naštve a vzbudí odpor.
Není naprosto nutné, aby každé dílo bylo "hezké" a stejně tak není nutné, aby ho čtenář pochopil tak, jak ho autor napsal. Důležité je, že si v tom člověk něco najde. Třeba něco, co nějak zarezonuje s něčím, co zažil sám, a v konečném důsledku to vůbec nemusí pochopit tak, jak to autor zamýšlel.
Já když dávám známku, tak ji dávám za to, jak mě to, co čtu oslovilo - někdy, když jde o dobrého autora, strhávám za nedokonalosti, ale často prostě dám třeba jedničku něčemu, co je neučesané a nedoladěné, ale má to sílu, nebo nějakou myšlenku, která mě zaujme...
...
Jinak tahle báseň byla napsaná v docela těžkém období disharmonie s mým bývalým mužem a po smrti mé babičky, ktterá pro mě opravdu hodně znamenala, tak to jsou tóny, které se v té básni objevují pro mne.
|