|
Starému Kohnovi se nějak nedaří sehnat práci, tak se staví za svým známým, co vlastní velkoobchod s elektrospotřebiči. Po krátké zdvořilostní konverzaci se Kohn dostane k jádru věci.
"Poslouchaj, Goldstein, neberou náhodou lidi? Potřebuju práci..."
"Tak, teoreticky ano, ale... nejsou voni náhodou obchodní cestující?"
"Richtig."
"Éh, to je blbý, Kohn, to maj tak, obchodních cestujících já mám vlastně nadbytek. Snad leda by zkusili jet prodávat ledničky do Grónska."
Kohn nemá moc na výběr, tak na to kývne a odcestuje. Měsíc od něj Goldstein neslyší vůbec nic, pak najednou přijde vzkaz.
"Objednávám ledničku, rozměry metr na dva metry. Spěšná zásilka."
Goldstein je z toho maličko nervózní, ale nechá tedy ledničku vyrobit a poslat. O pár dní později přijde další vzkaz. "Objednávám tři ledničky, rozměry metr krát dva metry. Spěchá." A několik dalších podobných objednávek. Když se Kohn s penězi vrátí, Goldstein mu nadšeně třese rukou.
"Teda, voni jsou fakt kabrňák, Kohn! Prodat eskymákům ledničky, to je kumšt!"
"Ani mi nemluvěj... věděj, co to dalo práce, přesvědčit je, že je lepší souložit při mínus čtyřech stupních než při mínus čtyřiceti?"
|