Wingy chodí vždycky pozdě... ale taky se mi chce vyjádřit .
Já hraji na základní charakterové rysy postavy... přesvědčení k nim vždycky dost těžko odhaduji. Většina mých postav je tudíž zmateně dobrá, protože to jsou postavy, které si jsou dobré (mají nějaké "veřejně prospěšné" ideály), ale ukecá se u nich téměř jakýkoli "přestupek". Jedna z mých oblíbených válečnic (ZmD) má třeba něco jako "mateřský syndrom" (čili neustálou potřebu se o někoho starat). Je to ovšem válečnice, takže její projev přátelství a péče může být podříznutí krku, aby se ten druhý netrápil...
Jinak jak už tu někdo psal: pojetí "neutrál je čistý sobec, zlý páchá zlo pro zlo" jsem nějak nikdy nedokázala pochopit... Zlé postavě musí přece zlo něco přinášet... Je to uspokojení ze smrti a strachu druhého? Pak to ale odpovídá sobci (hledá valstní uspokojení).
Druhá možnost je opravu "sloužit Zlu" (ať už jako principu, nebo konkrétní osobě). Jenže... to musím být buď opravdový machr, který touží vybudovat svou temnou říši a pohltit svět (Což se na prvních úrovních hraje velmi těžko, pokud na to postava opravdu má, tak se neprozradí hned na začátku, ne?), nebo jsou to postavy s velmi krátkou životností, protože prostě jdou a zabíjí vše.
Navíc.... mám pocit, že pro zlé postavy se tu docela špatně shání příběhy... ono... zlo bývá nespolečenské...
A jak často mé postavy umírají? Hm... víte, že mi neumřela dosud ani jedna postava? (S vyjímkou larpu.)
Přesvědčení hmm? Z toho je jasně nejlepší Chaotický neutrál. Dělá si co chce, kdy chce a jak chce. Navíc je lehce vyšinutý takže to vždy obhájí.
Zákonné přesvědčení existuje u postav s určitým daným cílem za který by položili život, ať už to je dobro či zlo. Zmatené pak existuje na klasickou "špinavou práci". Neutrálové pro změnu nesnáší všechny ostatní.
Jde hlavně o preference.
Pokud by se to dostalo do singlequestů, určitě by to zvýšilo kvalitu opětovného hraní s jinou postavou.
Ale na jednoho člověka mi to přijde jako neúměrné množství práce a hlavně nedostatek názorů na jednotlivé situace. Muselo by se do jednoho rozsáhlého příběhu vložit ne jednotlivci ale skupiny lidí.
A kdo má rád když mu do toho někdo kecá že.