Duší celkem: 900
Přítomných duší: 4
V krčmách: 0

      Názory a komentáře
      Panenka

      Vyhledávání:

      Zpět k dílu Obnovit <<  2  >>

       
         Eugene
        09:42:53  3. února 2007
      Anděl: Teď když objasníš uplně přesně, co že to má vše za smysl, nečekej už horší známku jak jedničku. Amatéři jako jsem já nyní pochopili hloubku básně a vše dohromady tak zapadlo, že mi na mysli vyvstávají obraty jako "Nejlepší báseň tady" "Nikdy jsem nic lepšího nečetl", ale já to neřeknu. Naštvalo mě, že jsi to prozradil.. Dávám za 1 a tiše závidím, protože něco takového bych nikdy nenapsal..

      EDIT: Smajlík na konci vznikl přemáčknutím pří psaní , ale mně se natolik líbí, že ho tam nechám.


       
         Kanyapi
        15:22:04  1. února 2007
      no vidíš! pod stromem to bylo, pod keřem :o)


       
         Angeluss
        11:02:35  1. února 2007
      Tak já vám to teda povím jak to celé vzniklo.

      Bylo mi sedmnáct. Vlahé jarní odpoledne mě zatáhlo kamsi do hlouby Trutnovského parku. (Mimochodem fakt krásný parčík, jeden z největších a nejvzácnějších v republice) Jako obvykle jsem se kochal krajinou, přehlížel fetky na pozadí a chlastouny na popředí, přehlížel i spoustu lidí, kteří kolem procházeli jen tak jako těla bez duše. V jednom koutku na louce mezi čtyřmi, hmmmm, stromokeři, úplně mimo vyznačené ztezky, mě ale někdo zaujal. Nikdo si té dívenky nevšímal. Malá, velmi hezká, rovné blond vlasy trochu pocuchané, možná větrem, možná něčím úplně jiným. Hádal bych jí tak 14-15 seděla tam a brečela. Skoro jako by jí někdo opustil, jakoby něco důležitého ztratila, možná, jakoby o to právě přišla s někým kdo o ní vlastně vůbec nestál ;)


       
         Angeluss
        10:52:21  1. února 2007
      Kan: Eh? :))) Whoow, teda... To zní hrůzostrašně Ale konečně mi někdo otevřeně přiznal, že Prahu považuje za maloměsto


       
         Kanyapi
        10:17:11  1. února 2007
      já si představovala holku, možná feťačku, ležící na Karláku v parku pod stromem.


          09:57:40  1. února 2007
      No hlavně, že jsem u podstaty věci... No ne? :D já to taky uvedla jen jak příklad...


       
         Angeluss
        09:39:37  1. února 2007
      Morgie: Skoro. Jsi dost blízko, ale o znásilnění to není...


          08:08:30  1. února 2007
      No o čem... O člověku, nejspíš ženě , která z dětského andílka díky negativním vlivům společnosti, ať už jakýchkoli, se de facto proti své vůli stala zatvrdlou, chladnou, zlou na ostatní, plnou pomsty...

      Ale uvnitř stále není s touhle násilnou proměnou ztotožněna... Kdo by byl...

      No a kdo z nás nemá ve svém okolí někoho takového?

      ps. to prostředí mi tak připomíná znásilnění , ale jak jsem říkala, může se to týkat čehokoli jiného.
      Prostě ublížení ještě dětské duši...


       
         Angeluss
        00:16:34  1. února 2007
      Tak schválně Jsem zvědavý jestli alespoň někdo příjde na to o čem to vlastně je. Myslím, že to zas tak složité není.

      Btw. berte to jako soutěž. Kdo to uhodne dostane ode mě... ehm... cokoli bude chtít, bude-li to alespoň trochu rozumný.

      Edit:

      Kan: konečně někdo :) Děkuju za to. Mno, abych se přiznal trochu jsi mě se svým názorem zaskočila. Čekal jsem leccos, ale umělé? Hmm... Napadají mě dva možné důvody.
      První je to, že zřejmě nikdo netuší o čem to vlastně je. Příjde mi, že v tom hledáte úplně něco jiného. Zkuste si obrazy spojit do celku, možná v něco splynou.
      Druhý a asi docela podstatný je, že narozdíl od tří předchozích není tahle báseň o mě. I když ta událost ve mě zanechala docela silný dojem, pocit, myšlenku, kterou jsem dopracoval zpětně po cca 4 letech konečně do konce. I dneska si ten okamžik pamatuju úplně detailně. V koutku duše mi určitě utkvěl, alespoň doufám.


       
         Kanyapi
        23:20:20  31. ledna 2007
      Uh, nedokážu to zatím přesně definovat, ale něco mi na té básni vadí.
      zatím neznámkuji a nechávám dozrát v hlavě kritiku :-D
      asi hlavně se mi nedaří se s ní nějak ztotožnit, a tudíž ji pochopit. obrazy mi připadají klišovité, a prostě nenacházím klíčovou dírku, do které bych zastrčila klíč. ale hledám. uznávám, že při druhém čtení to bylo mnohem lepší než při prvním a uznávám, že mi dneska není dobře.

      už vím, je to takové "umělé". jako bych tomu nevěřila. jako když se člověk dívá na zprávy v televizi. nebo na věci za výlohou... jako bys chtěl o něčem psát, ale nešlo to jako výron z duše... jen z pera. tak asi nějak...


      [1]  [2]  [3

      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).