Osobně mám dost zvrácené myšlenky ohledně charakterů. Můj neutrál je podle většiny zmatené zlo, takže asi tak... :o) Osobně tu také vidím prostor pro určitý styl hraní k určitým postavám. I zákonné dobro/zlo, není vypatlané. Jsou to intriky, které neznají pojem slitování či ústupek. Účel světí prostředky, takže hrát cokoliv zákonného je nesmírně těžké.
Vždyť zákonně zlá postava může rozdávat almužnu, ale musí to dělat tak, aby si ostatní nevšimli, že si tím rozšiřuje svoji základnu informátorů. Zákonně dobrá postava zase podřízne člověka zezadu, protože ví, že zepředu by neměla šanci a její kodex cti to nikterak nezasáhne. Příklady těchto extrémů jsou pěkně vidět na andělích a démonech. Jediný problém těhle postav je, že nemohou být ve skupině. Prostě je to extrém a žádný normální dobrodruh by tak šíleně nejednal a jen tak nezůstane s takovým magorem...
Mě by zajímalo spíše, co si myslíte o smrti vlastních postav? Jak často vám postavy umírají?
Ja hrám najradšej neutrál ale v hre často skĺzam k zmätenému dobru a výnimočne možno aj zlu.
Čo sa týka zákonne zlej postavy, tak tá u mňa hrala a jej životnosť bola skutočne veľmi krátka.
Hlavně podle definice mají zákonně zlé a dobré postavy strašně krátkou životnost... Ale o to větší sranda to je.
Já mám přesvědčení rád, je to alespoň něco, čeho se začátečník může držet a co může být jeho cílem (- hrát správně své přesvědčení), protože nějaký leveling není zrovna častou záležitostí a tak kupředu moc nežene.
Já hraju třeba zásadně neutrální, nebo zmateně dobré postavy, ale přesvědčení mi přijde hrozně pitomý stat. Hlavně teda špatně definovaný. Pro mě je zlý ten, kdo je absolutně sobecký a nebere ohled na okolí, ale dle definice je je tohle neutrál.
Zlé postavy se snaží o zlo, i když jim nepřinese užitek, a to prostě hrát neumim. Dokonce si to (na rozdíl od postav, co dělají dobro bez vlastního užitku), nedokážu ani pořádně představit.
To je vlastne pravda, spočiatku som si vyberal skôr kladné postavy, lebo mi prišli jednoduchšie, teraz sa mi hrá lepšie za zlé postavy, ale myslím si že nováčikovia si vyberajú dobré postavy kvôli tomu čo vidia v telke a sú ovplyvnený filmami a knihami o fantasy. Keď vybehol Pán prsteňov tak sa inak rozmohli ZKD Elfský hraničiari, čo mali v ruke luk a dva meče...
Záleží asi na období aké sa momentálne deje vo svete Fantasy.
Já už momentálně také raději hraju zmatené zlo než zmatené dobro :)
Ale je tu jeden zásadní fakt - Ty nejsi nováček. Pro nováčka je to jednodušší z toho důvodu, že kladné postavy jsou lépe přijímané, dostávají se do menších potíží atd.
Myslím si, že přesvědčení by mělo v hraní postavy mít velkou roli. Jasně, můžete si říct "Tak na ty kostky moc hrát nebudeme, budu koukat na to, jak pěkně popisujete svoje akce." a bude to ok. Ale když si řeknete "Nebudu koukat na staty ani přesvědčení.", už je něco špatně. :) Bohudík je celkem velká svodoba v tom, jak dané přesvědčení zahrát. Zvlášť pokud jde o zmatené postavy. Ty já mám nejraději. Když se nad nimi člověk zamyslí, může jim vykreslit hluboký a bohatý charakter.
Nemám nejrozšířenější přesvědčení. Zahraju všechno, i když nemusím zákonné. Podle mě je to hloupost, nikdo není úplně dobrý nebo úplně zlý. Takové charaktery se ještě tak můžou objevit u epických hrdinů v epických příbězích a/nebo pokud zastávají nějaké výsadní postavení (monarcha, intrikující politik, arcimág, velekněz atd.)
Podle mě je nejvíc postav neutrálních a zmateně dobrých, protože je to nejjednodušší zahrát...