Devítimilimetrový kouř Elanius 5. listopadu 2017
Nemám již víc sil ni slov, co přál jsem si kdys mít. Stále jen to slyším znít. Nač pálí mne ten kov? Na prstech železný lesk, pod kůží chrpový šál. Průvan, co sny rozevlál, nese s sebou stesk. Hořím a mé oči jsou slepé, hrozen života skřípe suše. Kam to odvržena moje duše, proč stín na dveře tu klepe? Tiché je to srdce bídné, nahořklá domova pachuť, už ztichlá je bílá labuť. Proč jsou mé ruce klidné?

Názory a komentáře ( 0 /1 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Kanyapi	1