|
Pokud je mi známo...
Daleko za městem mezi mlhami, v místech kam se ani ti nejodvážnější bez důvodu nevypraví, žili dva zapomenutí duchové. Marcipán a jeho družka Marcipaní. V chatrči, ukrytí před okolním světem, stranou městského shonu, zde sdíleli svou sladkou lásku.
Neměli děti, neměli přátele a nezvali návštěvy. Byli šťastní jen sami dva až do chvíle, kdy se Marcipaní z ničeho nic vytratila, aby se znovu narodila na jednom ze skutečných světů.
Opuštěný Marcipán se po jejím odchodu stal noční můrou celého mlžného města. Změnil se v odporného šotka, jehož posláním bylo kazit ostatním duchům jakoukoli radost. Vymyslel spoustu radostkazů a každý lichý den je důkladně rozmístil po celém městě. Jeho největším vynálezem se však stala důmyslná síť zavěšených zrcadel, která mu umožňovala veškeré způsobené příkoří sledovat z bezpečí zapomenuté chatrče.
Řádění zrcadlového šotka nemělo konce a všichni kdo se ho pokusili zastavit skončili stejně. Marcipán, vědom si díky zrcadlům každého nebezpečí předem, je proměnil v bezduchá marciprasátka a uvěznil je v malé ohrádce nedaleko domku.
Proslýchá se, že jednoho lichého dne zabloudil šotek až do útrob knihovny. Nastražil radostkazy přesně tak, jak měl ve zvyku, při odchodu ale narazil na podivný list papíru. Zapomenutou stránku poletující ve větru, která skoro jakoby do knihovny ani nepatřila. Byly to Pohádky krollí babizny (DM 1/2009).
Marcipán si lístek tajně odnesl domů. Hned po příchodu do něj připsal několik tiskových chyb a pak jej ke svému úžasu jedním dechem přečetl. Dílko ho dokonce několikrát rozesmálo, což už opravdu dlouho nezažil.
Nově objevená záliba ve čtení šotka docela změnila. Namísto výroby radostkazů teď věnoval veškerou energii přepisování písmenek a tvorbě tiskových chyb v knihovně. Vyrážet každý den do města, kde ho ostatní neměli dvakrát rádi, ovšem nebylo příliš pohodlné a ani bezpečné, proto přestavěl svou skromnou chaloupku. Chlívky se proměnily v kanceláře, na sladká marciprasátka byla nalákána první redakce a vzniklo první číslo DAily Mirroru. Šotek se od té doby dál vesele vyžívá v rozsévání tiskových chyb DAily Mirrorem, zatímco redaktoři potajmu sledují dění ve městě sítí zavěšených zrcadel, píší své články a těm, kteří si to zaslouží, rozdávají zbylá Mirrorácká prasátka.
Ovšem, je to jen legenda.
|