|
Je to pěkné, kouzelné, zběsilé, složité, nachové jako červánky a hranaté jako nalámaná čokoláda na vaření.
A zamotané jako moje bavlnky v sáčku na vyhození . Ale třeba je ještě někdy rozmotám...
A abych to vyjádřila bez přirovnání, zdá se mi to přecpané složitostí až k prasknutí . Ale aspoň to člověka přinutí zapojit mozek. Ale já zas na druhou stranu při rozjímání nad básněmi mozek ráda vypínám...
Takže - já neéévíím... Nevím, jak hodnotit, nevím, jaký z toho mám pocit.
*po druhém přečtení*
Už je to lepší, asi lepší konstelace :D
Prostě jen tak projít tou básní jako muzeem umění.
Při prohlídce spousta dojmů a představ; pak chaos a nakonec vlastně žádný konkrétní pocit, jen obohacení o něco kulturního :D
Jako u té předešlé.. Dfojka.. Pro tu podobnost a přeobrazovanost.
|