|
DonSimon: Tak jak to říkáš, to má svou logiku, ale nesouhlasím s tím, že by nešlo změnit skutečné přesvědčení v tvém slova smyslu (jak jsem ho alespoň pochopil). Aneb že by se nemohlo stát něco, co skutečně změní cíle postavy. Kdy si např uvědomí, že dobro v rámci široké skupiny lidí je na nic, proč se tedy nesnažit alespoň o dobro v rámci užší skupinky lidí. (Nj, zní to strašně blbě.)
Příklad: Křižák, dříve fanatický zastánce dobra, který v něj věřil, chápal nějaké vyšší dobro, páchal zlo v rámci jemu blízkých lidí, aby zvítězilo nějaké vyšší dobro pro všechny, se vrací zpět do svého domova. Domov ale jeho návratem moc nadšen není, lidé ho vnímají jako něco "kdesi z války", nenalézá staré přátelé, známé, lidé se mu straní, nemá kde zapustit kořeny (skupina křižáků se kterou bojoval úspěšně pomřela ve válkách). A on si může uvědomit, že veškeré "dobro", které páchal nemuselo být zas takový dobrem, že on, jako člověk, nemůže zvrátit převahu dobra nad zlem nebo ručičky (ne)rovnováhy nějak výrazně nachýlit či se o to snažit, když on a lidé kolem něj tím akorát trpí - proč prosazovat dobro, které nemá na vyšší dobro faktický vliv a pro všechny zúčastněné je zlem? Poté si uvědomí, že páchat nějaké všeobecné dobro fanaticky na úkor sebe a jiných nemá smysl a začne vyznávat dobro "chaotické" případně se z něj stane zmatený neutrál, starající se o sebe. Kdesi uvnitř sice může nějakou lítost nad svou bezmocí a fandění "vyššímu dobru" pociťovat, ale popisuje pak herní "přesvědčení" tuto skutečnost, která už neovlivňuje jeho názory a chování?
Takhle si já osobně představuji například převrat ze zákonně dobrého přsvědčení v zmateně dobré - že opravdu silný zážitek, uvědomění si některých skutečností (a zanedbání jiných) může změnit přesvědčení...
Jinak asi opravdu záleží dost na tom, jak kdo přesvědčení chápe. Já nevidím smysl v tom ho tak škatulkovat, pokud by vyloženě postavu neovládalo, ať už vnějšími projevy nebo názory.
|