|
Filip.ha: Nu, stylistiku, slovní zásobu a pravopis si vytříbíš časem (hlavně četbou a mj. i dalším vedením příběhů na DA:), to tu už asi netřeba zmiňovat. Nebije to zas tak do očí, až na ty časté -y v rodech.
Nápady a motivace ti zjevně nechybí, což je základ každého fungujícího questu. Čeho by ses ale měl za každou cenu vystříhat, je časté hraní za hráče. Ty za ně odehraješ několik akcí a pak je postavíš před hotovou věc. Tvým úkolem, z pozice vypravěče, je nastínit děj tak, aby se v jeho pokračování mohli hráči svobodně rozhodnout (podobně jako jsi to udělal v úvodním příspěvku), ty ho potom případně pro lepší orientaci shrneš a zase o něco posuneš dál. Tak například ta pasáž, kdy se k družině mají připojit noví hráči:
[tady by mělo být nějaké shrnutí předchozích příspěvků a na to navážeš]
Pokračujete dále lesem, když náhle spatříte pěknou mýtinu. Slunce se už dávno sneslo za obzor a na krajinu padá šero. Je vám jasné, že v temnotě noci lesem daleko nedojdete.
[teď mají pokračovat hráči, zda a jak se utáboří, kdo půjde pro dřevo, jak se budou držet hlídky, atp. potom pokračuješ]
Nejspíš se ve zdejších lesích cítíte bezpečně, proto nikdo z vás nedrží hlídku. Ragosh však pořád nemůže usnout. Po nějaké době ho z pokusu usnout vyruší nedaleké zapraskání větviček. To už vyskočí na nohy a zamžourá do tmy. Spatří dvě blížící se postavy...
[teď je třeba dát vědět těm dvěma nově příchozím, že jsou to oni a můžou začít hrát. Ragosh se teď sám rozhodne, jestli vzbudí své přátele, nebo vytasí zbraň, vezme pochodeň, uteče, nebo cokoli jiného]
Tímhle způsobem pak hráči vytvářejí quest společně s PJem, cítí se svobodnější, hra je tak zábavnější a protože se baví i PJ, quest pak déle vydrží.
Není to o vztahu PJ(bůh) -> hráč, ale PJ(spolutvůrce) <-> hráč
Rád bych to adresoval nejen Filipovi, ale všem začínajícím PJům.
|