|
Má družina hraje na Asterionu v překrásném systému DrD+
Už od prvního přečtení Asterionu mě zaujali dvě rasy, za které jsem se sice dlouhou dobu neodvažoval hrát, poslední dobou se to však dosti změnilo. První jsou pouštní elfové. Na nich se mi líbí převážně ona mystičnost a jejich vědomosti o Řádu světa a jeho fungování. Také je mi blízká jejich fanatičnost ohledně jejich víry, která se krásně hraje.
Mou druhou oblíbenou rasou jsou bezesporu lesní skřítkové. Líbí se mi pojetí skřítků, a jejich Japonsko-čínské kultury. Co mě na nich nejvíce zaujelo je také jejich víra, podobná budhismu, která je mi velmi blízká, jejich pacifistický duch, ale i styl boje.
Z povolání hraji ze zásady za to nejsložitější, co ví o fungování světa nejvíce, tedy za theurga. Ačkoli se mezi mými ostatními družiníky theurgům nedostalo velké obliby, já hrál jen málokdy za něco jiného. Zvláštní je, že Asterionští lesní skřítci nemají čaroděje, mágy, theurgy a jiné magiky příliš v lásce.
Z toho, že hraji nejraději za elfy, či skřítčí magiky vyplývá, že mě nejvíc baví hrát postavy problémové. Postavy, které nemají mnoho přátel a hrozba zlynčování je až příliš často. Na druhou stranu rád ''vím''. Vždy jsem nerad hrával za všemožné válečníky a zloděje, protože ti o tom, jak funguje svět nevědí zhola nic. Já mám rád když vím, jak se tu vlastně vzali bohové, jestli je země placatá nebo kulatá a jak je možné, že se tamten chlapík proměnil ve draka.
U PJů nemám rád, když jsou u nich rasy příliš stereotypní. Nesnáším zrovna dobře, že každý trpaslík je chamtivec, elf zcela dokonalý dobrák a hobit tlusťoučký požitkář. Stejně tak nemám rád klasické pojetí magie. Stále mám na paměti svého krollího šamana, který nedokázal pořádně kouzlit jen proto, že nebyl jeden z nejchytřejších. Stejně tak, protože mě na inteligenci padlo málo, nedokázal dost dobře rozlišit jednu bylinu od druhé, ačkoli to měl být léčitel svého kmene. Proto se ze všech sil i já snažím přihlížet spíše k představě hráče o své postavě, než k házení kostkami. A to čekám, často bohužel marně, i od ostatních PJů.
Stejně jako u ras, magie, povolání a... vůbec, všeho ani u oblečení a různých doplňků nemám rád přílišnou klasiku. Nemyslím si, že každý čaroděj musí mít plášť (či roucho) a hůl. Ba naopak, nejvíce mě bavilo hrát za postavu, kterou každý dlouhou dobu považoval za hraničáře, neboť se svým lukem byla neskutečné dobrá. Až nakonec, když šlo do tuhého jsem zjevil ostatním hráčům, že umí i podpalovat lidi na dálku a oživovat nemrtvé... Ale to už je od oblečení trochu odbočka... Mé postavy si zkrátka berou to, co je jim příjemné, a co se jim líbí. Většinou je oblečení příliš necharakterizuje, ale za to může nejspíš i to, že obvykle hraji za vcelku chudé lidičky, tudíž si ni nového nemohou dovolit.
U tetování a všemožných menších doplňků (u mě většinou přívěšků a prstenů) je to úplně jinak. Mé postavy mívají tetování vcelku často, obvykle nějaké to zvíře nebo bájnou bytost, která ji již charakterizuje docela dobře.
Jak jsem již psal, nejvíce hraji za theurga, u kterého se mi líbí, že toho ví hodně o okolním světě (nebo spíše světech). Na druhou stranu jsme i v Plusku zavedli systém multi-povolání. Tudíž můžeme povolání všemožně kombinovat, a nikdy se nedostaneme do oné mnou nenáviděné klasiky. Také nesnáším, když mě PJ omezuje ohledně mých postav. Zvláště těch propracovanějších. Nemám rád, když si dám práci s vymýšlení historie, charakteru atd... aby mi nakonec PJ řekl, že takhle se mu to zkrátka nehodí.
Je-li ve skupině více stejných povolání, může to být vcelku švanda. To můžu říct z vlastní zkušenosti. Nejlepší je to právě u různých kouzelnických typů, například nedávno jsem měl v družince nekromantské trio. Nebo nezapomenutelní trpasličí bratři/berserkři...
Tak... že jsem se to ale rozepsal...
|