|
Tak fajn, dokopal jsi mě, Peri, ke komentáři ;). Nevím... Jako většina tvé poslední tvorby na mě působí stylově dokonale (NA MĚ, než zase začnete jebat), ale nějak mi uniká pointa. Nevím, vůbec mě tahle neoslovila. Přijde mi taková falešná, málo osobní. Je to jen můj subjektivní dojem, samozřejmě, ale na mě tak působí. Možná tuším, o čem je, ale čekal bych více energie, víc... já nevím... náboje, něčeho, co by mi vzalo dech, něčeho, co by mě možná trošku víc zasáhlo. Opravdu nevím proč, ale pořád musím všechno od tebe srovnávat s tím nejlepším, co jsem od tebe četl - Za oponou a pak ta jedna bezejmenná, stará, cos mi kdysi poslal a já ji dodnes mám. Ty měly výbornou myšlenku, hlavně Za oponou, ale i ten náboj, co mě dostal. A to zde nenacházím.
Ale abych jen nekritizoval - Jak jsem již říkal, báseň je stylisicky na tom dosti dobře. Styl je klasicky snad bezchybný, provedení taky. To je ale u tebe už klasika, která nepřekvapí.
A taky - v básni jsem našel několik perfektních a pro mě originálních spojení, který jsou pro mě hlavními tahouny:
touha spálená denním světlem
mrtvý půlnočním horkem
ticho jak v domě vdov
stačí si říct: zasáhni a protni
slzy vysušené od svítání
šedivých řek ztracených ctností
_
Takže výsledek je... já nevím... neutrální. I když ne úplně. Nebýt těchhle silných momentů, které protínají takovou šeď, tak dávám bez váhání 3. Tímhle jsi mě přesvědčil na 2  .
PS: Pusťte si ke čtení téhle básně Memorabilii .
|