|
Takže, předem předestřu, že dávám za 1, protože tady se ani nedá jinak. Délka povídky není na obtíž, čte se to jedním dechem, a jak Morgie řekla, škoda, že to není delší. Zároveň to podtrhuje mou teorii o tom, že dílka by se v Knihovně neměla dělit.
Je vidět, že autor (Peri) si již vybrousil styl. Oceňuji absenci přechodníků a příliš dlouhých souvětí, které byly k vidění v předchozích dílech. Neváhám říct, že od dob Dědictví je autor zase o stupínek výš.
Čtivost zvyšují i vtipné dialogy a celkem podmanivé prostředí Tajných a jejich intrik. Několik hlášek mě opravdu dostalo. Autorovi jsem vypsal, které to byly, a bylo jich tam dost.
Postavy jsou celkem slušně prokreslené, každá má svůj život; ale co by to sakra chtělo, osvětlit Williamův odchod o něco víc (ale to už by byl úkol pro meněí román, že?); k postavám vytknu jednu věc, kterou jsem vytýkal už včera, a sice to, že Erwin ve vězení s majordomem mluví jako intelektuál - vysvětloval jsi mi, proč, ovšem vysvětlení chybí v textu, a to je, d´aprés moi, chybka.
Oceňuji doplnění textu dokument,y které mnohé osvětlují. Stejně tak si cením toho, že neváháš bez servítek zbavit hlavního a oblíbeného hrdinu života : tak to má být!
Co dodat, jedno z nej děl v Knihovně, že by konečně kokurence pro Místo na slunci? Opakuju se, ale jasná 1.
Jo, málm bych zapomněl na poslední výtku, a to mírně patetický konec ala americký heroický proslov seržanta mariňáků : "Pro zájmy říše zapomínáme na svědomí, zabíjíme a umíráme. I na mořskou hráz útočí vlny, i pilíře mostu trpí náporem řeky. To jsme my. Proto tu jsme. Thomas věděl, co riskuje. Byla to jeho volba – volba muže. Tak jako ta moje.“
|