Já versus on Azeret 14. června 2012
Stojím venku, úsměv mi pohasíná na tváři, koukám do slunce, ale v tuhle chvíli přichází on... S jeho příchodem slunce přestává svítit, letní teplota klesá. Začíná přibírat na síle, začíná být čím dál nepříjemnější. Skončí to někdy? Jeho síla a rychlost? Je mi zima a nevím, co s tím. Podívám se jeho směrem, je všude, naplnil celý můj svět, tady venku před ním nemáte šanci, začínám panikařit, dávám se do běhu, pryč, pryč od něho, ale není úniku. Krása, kterou svým příchodem zkazil, se vrátí, až zase odejde, ale on neodchází a vytrvává a já už nemám sílu utíkat, někam a zároveň nikam. Docházejí mi síly, je všude, nemůžu mu utéct, nejde to, nedaří se mi to a kamínky, překážíce mi v cestě, jakoby se množily, schválně mu pomáhají, jemu, kterého tak nesnáším. Už nemůžu, popadám dech, jsem vyčerpaná únavou, on ale nepřestává, nemůže ustoupit. Spadla jsem na zem a škrábla se kamenem do ruky, ale on jakoby se chtěl ještě bavit a nevyhrát tak snadno, všechnu krev mi z ruky smyl. Začínám vzpomínat na to, jaký by byl můj život bez něho. Raději bych ho nikdy nepotkala. Když se na něj koukám, usmívám se, ne radostí, ne smutkem, ne šibalstvím a zákeřností, ale beznadějí. Proti němu šanci nemám, nemůžu mít. Já jsem jen pěšák, on je král, řídící všechno, bez něj by nás, pěšáků, nebylo. On je tu pán a já pouhý jeho sluha, který mu neslouží a nesnáší ho a byl by raději, kdyby pán nebyl. „Proč?“ vykřiknu na něho a už pomalu ztrácím naději na jeho odchod, propadám beznaději a zvedám ruce na znamení vzdání se a bezmoci. V tom ustává, ztrácí na síle, slunce zas vyšlo a krása se obnovila a jako by se do každé věci na mém kousku světa vlil nový život. Popadnu dech a teď v bezpečí a u mého rodinného krbu v dece na něho vzpomínám. Na déšť. Už vím, že si mám příště vzít deštník.

Názory a komentáře ( 0 /11 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Aglar	2
Cathan	1
Elanius	1
HadejKdo	1
Kanyapi	3
KingKarazhane	1
Lutus	1
Megas	1
Meli.Lewins	1
Pepep	1
Tufak	2