Byla malá... MorganaLeFay 12. ledna 2007
Byla malá. Malinká, že by se vešla do okvětního plátku fialky. Třásla se zimou a strachem. Poprvé. Poprvé vidím ten veliký svět… Rozhlížela se na všechny strany. Vyčerpalo ji to. Slunce se překulilo přes poledne. Zkusila olíznout lepkavou šťávu z květu, která jí ulpěla na ručce. Byla sladká. Dobrá. Uklidňovala se. Svět se stával známějším a známějším… Položila se na záda na hrbolatý kvítek. Byl nepohodlný. Ale Slunce pálilo a uspávalo. Zavřela oči. Když je znova otevřela, bylo pozdě odpoledne. Posadila se a pak postavila. Zatřepotala křídly. Vtom šel okolo. Člověk! Honem se schoulila tam, kde okvětní plátek překrýval druhý. Bály se jich. Všechny víly se jich bály. Vždycky. Vykukovala ostražitě zpod plátku a viděla, jak si ten člověk sedá kousek od ní na zem. Vytáhl nějakou velikou věc a ještě jednu malou, dlouhou. Vypadá jako kouzelná hůlka… Napadlo ji. Co s ní chce dělat? Člověk ji vzal a začal kreslit. Byla zvědavá, co to dělá, kousek vykoukla. Díval se jinam. Ozývaly se škrábavé zvuky. Napjatě čekala a měla strach. Ale nic jiného se nedělo. Pak se člověk napil vody, kterou měl s sebou, a pokračoval. Víla vylezla po čtyřech ze svého úkrytu. Opatrně nakoukla. Na papíře bloku vznikal obrázek malé víly, která se krčí pod okvětním plátkem violky. Nevěřícně přitiskla drobounkou dlaň na ústa. Jak o ní mohl vědět??? Rozhlížela se okolo a pak opatrně kousek vzlétla. Ale jistě. Je to ona… Ten člověk ji tady kreslí! Myslela si, že o ní tedy musí vědět. Odvážila se letět ještě kousek výš, aby měla lepší výhled. Ano, zelené šatečky, průhledná křidélka, to je ona! Lidé nejsou tak zlí. Napadlo ji. Jistě ne! A já jsem na to přišla! Pádily jí myšlenky hlavou jako hejno vypuštěných ptáčků. Koukala mu přes rameno, jak kreslí. Šlo mu to hezky. Posadila se mu na rameno. Nevšiml si jí a pokračoval ve své práci. Pak dílo dokončil. Zvedl ho oběma rukama a zálibně si prohlížel svou vílu. To už nevydržela. Zuřivě rozkmitala křidélka a přistála přímo u paty svého portrétu. Jak byla na té kresbě veliká! Jako kdyby se dívala přes kapku rosy. Zavolala tenoučkým hláskem na onoho člověka. Byl to muž. Mladý, hezký a očividně dobrý kreslíř. Zavolala na něj, že se omlouvá všem lidem a že už ví, že lidé nejsou tak zlí! A že se mu ten obrázek moc povedl! A jestli by jí neprozradil, jak ji mohl uvidět! Člověk sklonil zrak k papíru. Vysoko jej zvedl a mávl s ním ze všech sil! „Hmyz! Všude samý hmyz! Fuj!“ Malinká víla s polámanými křídly se už druhého dne nedožila… Možná i vy jste někdy zahnali své sny, aniž jste si toho povšimli?

Názory a komentáře ( 0 /94 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Aquarius	1
Asteroth	3
Barburyba	1
Cathan	1
Cover	1
DonSimon	1
Efca	1
Enefa	1
Eriu.Anellien	1
Extremer	1
Ferro_the_King	1
HadejKdo	1
Heldret	1
Helinille	1
Hrun	1
Jase	1
Jon	1
Kanyapi	1
Kolaps	1
Luci	1
Lutus	1
Machiko	1
Marse8	1
Milwa	1
Mofik	1
Nefer	1
Nelenyan	1
Nina	1
Perilan	1
Perun.hromovladce	1
Rinoli	1
Sanelin	2
Saskiel	1
Scarecrow	1
Simon	1
Taikitee	1
Teranell	1
WendiS	1
Wessna	1
Wolf_E_Brie	1
Yenn	1
Zabovresk	1
Zarabeth	1
Zarathustra	1