Nathan Adler Holyan 27. března 2007
1. Poprvé venku Rozlehlá krajina, neomezené možnosti, brnkání na kytaru. Repetice! Tma, hrůza, pak uklidňující hlas. Ne, ne zítra! Dnes? Ano. Zítra ne. Vše se děje právě dnes. Tuto noc. Padám do příštího dneška, ale stále je to dnes. Jsem venku. Všechny starosti jsou pryč, ale vše, co prožívám, se děje dnes. Ne zítra, ne jindy. Krize posledního vydechnutí. Pěst života, hudba venku? Hudba venku? Repetice. Všechno se už teď děje venku. Hudba je přeci venku! Všechno je venku. Zavři oči, jen jednou a vydechni naposledy. Vypadáš jako mrtvý, ale jsi jen pryč. Na chvíli pryč. A jsi tam právě teď. Ne zítra! Ne jindy! Hudba je přeci venku. Repetice. Znovu prosím. Ještě jednou. Přeci venku. Konec toho všeho nastává, slunce zabíjí svého protivníka a dere se k moci. Času nezbývá, poslední sekundy pryč. Čas je pryč. A to právě teď, ne zítra. Ne jindy. Nathan Adler se probudil. Jak je krásně... Svět. Úsměv. Zítra. 2. Poslední tlukot srdce Bim bam. Bim man. Bim ban. Vždycky je cesta být přátelský. Sedím si jako v ráji. Naposledy mi zatlouklo srdce. Tisíce srdcí! Bylo mezi námi někdy něco? Bylo mezi námi, sakra, někdy něco? Něco na obloze, něco ve hvězdách... Lásko? Lásko? Proč jsi šla pryč? Mlácení do kláves. Ale tohle piano života nemůžeš zničit. Nechceš. Je to přeci jen poslední tlukot srdce. Upadáš do říše temna i světla. Záleží na tobě, na jak dlouho odejdeš pryč. Přeci jen jediný zvuk tě dokáže znovu uvrhnout do realit. Bim bam. Bim bam. Bim bam. No tak! Bylo mezi námi někdy něco? Bylo mezi námi někdy... Pochybuji. Něco na obloze? Něco ve hvězdách? Někdy vůbec něco? Vůbec... Lásko? Lásko? Zdá se mi, že jsem v nebi. Ztratil jsem svou cestu, zakopl jsem o bludný kořen. Ale jsem připraven. Připraven ve svém hrobě. Ale jsem! Můžeš na mě spoléhat? Lásko! Myslím, že jsem ztratil cestu, už není cesty zpět. Krásný den! Bim bam. Bim bam. Bim bam. Pohled na zloděje, na conquistádora. Na sebe? Něco v obloze... Nathan Adler se probudil. Spěchal. 3. Maličký kousek půdy Lopata, rýč, kladivo. A svá vlastní záda. Zkoušíš něco postavit? Sám nevím. Máš jen maličký kousek půdy. Je tvá, jenže proč stavíš tady? Nejsi tu doma. Jsi pryč. Měl bys stavět na něčem, co je. Co je! Hlas se rozléhá kolem. Mohou tě slyšet na miliardu mil daleko. A pak tě zabijí. Mohou. Přiběhne pes a sebere ti vše, cos postavil. Musíš se modlit. Musíš věřit. Musíš být pryč. Jinak tohle nezvládneš. A ani bys nemohl. Stojíš tak daleko. Dnes v noci. Dnes, právě dnes. Můžeš plavat skrze oblaky s shlédnout na tvůj maličký kousek půdy. Chudý jazyk! A křičíš... Jazykem, kterému tu nikdo nerozumí. Můžeš být přeci jen rád, žes nezabloudil. Zákoutí místních krajin tě dovede, kam chceš. Nebo někam jinam. Tvůj strach se zhmotní a ty víš, že jen na svém maličkém kousku půdy jsi v bezpečí. Teď už víš, že ti zbývá pár chvilek. Zmenšuje se. Tvůj kousek půdy, tvůj strach narůstá. Tma se blíží, žárovka zhasíná. Plamínek vyhasíná. Jsi ještě tu? Jsem pryč. Ach, Bože... Nathana Adlera probudil řinčící telefon. Slunce svítí do jeho oken a vítá ho. 4. Maličká chvilka (s potrhanou páskou) Chytám tě. Můžeš skočit. Jsi v bezpečí. Máš chuť. Svádí tě, snažíš se odolat. Když chceš, tak si řekni. Dám ti vše, co potřebuješ. Sleduj mne, jsem jako televize. Ale mnohem lepší. Zažij stovku let sto mil vysoko. Znovu a znovu. Nemusíš se vracet. Nathanu Adlerovi vypadla z rukou injekční stříkačka. 5. Ahoj, vesmírný chlapče! Leť! Leť! Leť! Syknutí. Vesmírný chlapče, teď spíš. Tvé pohyby jsou kontrolované. Všichni tě sledujeme. Nechceš být svobodný? Miluješ ten hlas, tu souhru. Vesmírný prach tě zakryje. A tak ahoj, lásko. Dvě slova. Ahoj, lásko. Letíš dál. Máme tvůj tep, máme tvůj hlad, máme tvou žízeň. A tohle mne zabíjí... Ahoj, vesmírný chlapče! Vesmírný chlapče, teď spíš. Hlídáme tě na každém pohybu. Dáváme ti vše. A ty chceš být svobodný? Letíš přeci pryč... Vesmírný prach tě zakryje. Ten tě skryje. A tak ahoj, lásko. Ano, lásko. Letím, lásko. „Máme krásný výhled. Slunce právě vysvítává. Čeká vás krásný den, tam dole. Užijte si ho tam. My se vrátíme. Bude nám tak úžasně.“ Sladký, sladký cukřík... Ahoj, vesmírný chlapče! A tak ahoj, lásko. Skryj se za vesmírným prachem. Meteor ti dává tu příležitost. Přileť na chvostu komety. Ahoj, vesmírný chlapče! Nathan Adler sebou škubl zrovna v okamžiku, kdy kdosi zazvonil u jeho dveří. 6. Motel Vidíš ji? Vidíš a čekáš. Křeslo tě hřeje a ty si zrovna spokojeně žiješ. Jsi v bezpečí jako nikdy jiný. Neohlížej se zpátky. Spálil jsi všechny mosty. Žiješ ze dne na den, já si to všechno přijdu jednou vybrat. Ale teď není cesty zpět. Máš tu úžasnou příležitost. Jehlu spouštíš na černý kotouč velký jako talíř, když nic není všechno. A když všechno je jen nic. Když nic nemá cenu. Když není cesty zpět. Motel Pryč tě ozařuje neonem a tobě nevadí, že tu mokneš. Není sláva, není fáma, není peklo. A všechno je jako dětský hlas. Začíná se ozývat to, cos chtěl. Hudba, která sem patří. Můžeš si jen písknout. Žiješ ve stínech, kamaráde, v komplexu, kde nic není všechno. A všechno je nic. V mém nic jsi viděl všechno. Odešel jsi pryč a čekáš na tu chvíli, kdy se všechno skončí. Nejsi ty! Nejsem já! Není nic! Není sláva! Ale není to ani žádná fáma! Není ani peklo. V mém nic je přeci měsíc... Stříbřitý odlesk v její tváři. To je všechno. Re pe te? Nathan Adler se probral, když se ozvalo bouchání na dveře jeho cely. Jdou si pro něj. 7. Bezvládí Ťukání prsty na desku stolu. Čumíš na sebe z budoucnosti? Čumíš na sebe, kdes to vlastně byl? A kdos vlastně byl? Málo vlády. Čumíš na sebe zpoza rohu? Čumíš na sebe a směješ se? Plakáš snad? Minimum vlády. Kdybych se mohl ovládat. Pospíchat. Nevstoupit do temných zákoutí. Kdybych se mohl ovládat, kam by šel? Každý pohyb mění vše. Pošle tě tam, kam jen Bůh vidí. Chtěl bych si žít vlastní život, chtěl bych dýchat. Chtěl bych se ovládat. Chtěl bych znovu žít. Mimo bezvládí. Ne, ne, ne. Dávej si na svou budoucnost pozor. Hleď si sám sebe, než se odcizíš. Žádná vláda. Pro všechny svět, vzpomínky a bezvládí – vidíš, jak jsem daleko? Jak jsem se pokořil? Jak jsem tě pokořil? Mám hroší kůži, mám hroší mysl, ale tohle nezvládnu. Když se nemůžu ovládat...? Málo vlády nad sebou samým. Nemůžu uvěřit, jak málo. Chceš můj obraz? Nathan Adler otevřel oči ve vazební cele. Tušil, že by se raději neprob... nebo ano? 8. Vlastní destrukce aneb jak jsem byl voyeurem Řekl jsem, že nemáš nikam chodit. Řekl jsem, že teď ti nechám vypálit oči. Řekl jsem, že není výjimka. Ale řekl jsem, že duši ti nechám. Řekl jsem! Přísahal jsem, že tě nechám být. Řekl jsem, že dostaneš to, co si zasloužíš. Přichází vlastní destrukce, jako krása. Řekl jsem! Bortí se maso, bortí se duše, bortí se svět, bortí se tvá krása. -pozdě na objevení podfuku. Bortí se myšlenky, bortí se vláda nad sebou samým, bortí se vše kolem, bortí se tvůj úkryt. -pozdě na udělení volna. Chci pryč! Dnes. Nathana Adlera probudil výstřel. Tušil, že svého známého už neuvidí. 9. Vlastní začátek Pálí tě ruka, jen ta malá dírka, co ti udělali. Bolí tě ale duch. Z toho, jak to udělali. Ten výsměch, ta prosba ve tvých očích. To, jak na tebe hleděli. Prosím, schovej se. Nabízel jsem ti to mnohokrát, ale odmítl jsi všechno. Rozmysli se, zachoď pýchu a řekni, že odcházíš. Odcházíš odsud, odcházíš zpátky. Všechno ti splním. Já vím, že víš, že jsi zestárl. Víme to oba. Nemáš čas na rozmyšlenou. Měl bys slavit, ale prosíš raději o ochranu. Vím ale, že tušíš, že jediné, co ti mohu nabídnout, je úkryt. Vlastně cesta odsud je úkryt. Tohle je poprvé, kdy jsi svou cestu pryč začal sám. Neomlouvej se. Další rána. Víc jich nevydržíš, pochop! Nemáš čas, nemáš kryt, nemáš nikoho, nemáš ani sám sebe. Neovládáš se. A přitom vládneš takovou silou. Hlupáku. Nathan Adler se protáhl a pak otevřel oči. Byl plně rozhodnut. 10. Žádáme tě Jdi a nevracej se. Miluje tě, nedělej to horší. Jdi a neohlížej se. My tě o to žádáme. Spadl jsi z vodopádu dnes v noci. Díváš se na modrou oblohu. Revoluce je na spadnutí. Raději bys byl uvnitř jí, já vím. Řekni pravdu! Řekni pravdu! Žádáme tě, zabijeme tě. Maminka ti říkala, že tohle není pro tebe. Tatík tě každý den volal. Ne, nešel jsi. Chtěls být pryč, ale teď se budeš zpovídat. Řekni pravdu! Řekni pravdu! Žádáme tě, zabijeme tě. Ukaž, co v tobě je. Ukaž nám svou tvář. Vyčkej v těch botách lhářů. Každý menší přítel se na tebe usmíval. Než jsi pozvedl hlaveň. Než jsi pozvedl hlaveň a namířil na sebe. Chtěl jsi to? Řekni pravdu! Řekni pravdu! Žádáme tě, šukáme tě. Nathane Adlere, ještě se neprobouzej! 11. Nathan Adler „Nathan Adler, číslo dva šest sedm čtyři devět tři lomeno devatenáct set devadesát pět. Zatčen za projevení nesouhlasu. Odsouzen za obchod s cukrem, měsícem a masem. Odsouzen dále za prodání sebe sama k trestu smrti.“ 12. Cizinec Ty, jen ty. Vítej pryč. Úsměv, Nathane. A teď jsi svobodný. Dělej jen to, co chceš, a neboj se, že ti zbude jen maličký kousek vlastní půdy. Nemusíš se ani krýt za nějakým vesmírným prachem. Tady je všechno krásné. Ach, mé násilí. Dobývá si cestu ven. Ach, můj křik. Dere se na světlo. Tak pojďme křičet na MTV! Jdi přece pryč, navždy. Nech slunce vysvitnout a shlédni ten umírající svět. Dívej se na ta hnijící těla a slzy, které všem stékají po líci. Ty se ale neboj, ty už tam nepatříš. Srdce už také nepotřebuješ, už nikdy neuslyšíš ten libozvučný hlas tvého těla. Nebude tě sem nikdo pronásledovat. Každý ti již dá pokoj, víš to. A hlavně tě již nikdo nebude o nic žádat. Ach, mé štěstí. Chce na povrch. Ach, má cizost. Ta pomalu mizí... Nathan Adler se již neprobudí. Staň se opravdovým (Japonský bonus) Slunce vychází a ty se stáváš opravdový. Ne tady, ale tam někde... Když jsi odešel pryč a nemůžeš se vrátit. Tak se staň opravdovým.

Názory a komentáře ( 0 /14 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Alizee	1
Arthas1	1
HadejKdo	1
Hunter	2
Christopher	1
Kanyapi	1
Kresimir	1
Kubuk6	1
Lutus	1
Martinsmrt	2
Master	1
Med.yai	1
Yenn	2
Zarabeth	1
Zarathustra	2