|
tak tenhle díl se mi líbil o dost víc, než ten první. až ke konci začalo moje spokojené konzumování textu trochu skřípat, a to u věty....
"Když jsem ho vytrhnul, hlava se mu rozpadla. Ten pohled byl dost nechutnej, ale co… Už jsem viděl horší věci."
Jak bych to řekla. KOuzlo toho textu podle mě spočívá v tom, že se tam dějou děsivý věci, ale jsou líčené z takového úchylně pohodového úhlu. A jako bych měla pocit, že tady se ta úchylnost hrdinova vnímání světa vytrácí...
...uh, čím víc to zkouším vysvětlit, tím hůř to jde.
Zůstanu u toho, že je to prostě subjektivní dojem.
Nicméně závěr už mne zase natěšil...
Jo, a ještě - už jsem přišla na to, co mi to připomíná! Sincity!!! Nejen tématikou, ale i zvláštním "černobílým" způsobem popisu děje (i uvažování hl. hrdiny), kdy krev-(drastický) děj je bílá, takže jako by nebije tolik do očí, ale tím do nich bije o to víc...
tak nějak. zamotala jsem se do toho, tak doufám, že mě aspoň někdo pochopí :-D
|