Balada pro pískového psíka Jon 14. srpna 2011
V šest padesát osm jsem na zastávce stál, když nedaleko ode mne pískový psík zaštěkal. Rozverně si hrál a čenichal uprostřed silnice. Bez pána se toulal sám, svobodná směska z ulice. Dokázal vykouzlit úsměv na mé podmračené tváři, i když bylo pošmourno, zhruba na začátku září. Byl hodně jako já, alespoň přišlo mi, jen nebylo mu souzeno běhat si déle po zemi. Vzpomínám, jak tehdy brzy zrána ozvala se tupá, silná rána. Automobil nebrzdil, jel klidně dál, a pískový psík nadobro doštěkal. Můj pomíjivý, žlutý psíku, snad kaluž tvé krve na chodníku lidem připomene konečnost všech dní. A nezoufej, nebyls první ani poslední. Přes smutný konec jsem rád, že jsme se viděli, můj malý, veselý, desetivteřinový příteli.

Názory a komentáře ( 0 /7 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
AiniTheDragon	1
Bubackkk	4
Dante	2
Falianne	1
Jakub.s	1
Juker	1
Kanyapi	1
Lodovico	2
Lutus	1
Mefis	1
Nejshy	1
Ookami	1
Pcqwer	5
Rains	1
Zabovresk	1