Duší celkem: 900
Přítomných duší: 1
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      I hrdinové umírají
      Hrun, Pavettka, Tindo

      12. července 2018

       
      Pravému hrdinovi hrozí záhuba a smrt na každém kroku. Setkávají se vaše postavy zde na DA s nebezpečím a smrtí často? Podlehl už některý z vašich dobrodruhů nepřízni osudu a jeho život skončil? Pokud ano, jste zastánci znovuzrození do dalšího příběhu, nebo mají tito nešťastníci odpočívat na věky věků v pokoji?
      Tindo


      Aglar:
      „S nebezpečím se mé „dlouho“ hrající postavy setkávají velice často. Naštěstí mi zatím žádná neumřela, ač už párkrát bylo namále. I když vlastně lžu. Má úplně první postava, která zde měla možnost hrát quest, nakonec v závěrečné bitvě zemřela. Byla to postava trpasličího kouzelníka Graodlina a bylo to v závěrečné části Lupinových Temných roků. Nutno podotknout, že si v té bitvě počínala dost sebevražedně, takže její smrt se dala očekávat. Od té doby jsem ji nechal odpočívat. Z počátku bylo vše velice čerstvé a postava ve mně byla zakořeněna natolik, že bych ji jinde použít ani nedokázal. Momentálně už od její smrti uplynula dost dlouhá doba, takže bych ji v případě času a chuti klidně zapojil do nějakého questu. Podle sebe říkám, že není důvod, proč „mrtvou“ postavu nevzkřísit v nějakém dalším questu. Určitě by měl mezi smrtí a vzkříšením uplynout nějaký čas. Zážitky, emoce a pocity musí nejdřív vyprchat, aby se hráč plně soustředil a vžil do nového příběhu.“

      Guner:
      „Ano, stretávam sa so smrťou dosť často, umreli mi v podstate dve postavy, jednu som už nechal tak a teraz už ju nechávam odpočívať v pokoji. Druhá postava, Granit, je moja najobľúbenejšia a umiera vo veľa questoch kvôli svojej povahe. Ponúkam ho ako hrané CP a keď zomrie, začnem pre neho hladať nové miesto. Záleží asi na hráčovi, akú zvolí taktiku. Ja mám tú postavu až príliš rád, aby skončila život na veky vekou, a vytvárať rovnaký charakter, ale novú postavu? Aký by to malo význam?“

      Kale:
      „Popravdě řečeno, ani moc ne. Jistěže, většina questů je založena na nějakém tom dobrodružném putování, takže postava prochází větším či menším počtem „náhodných setkání“, málokteré však končí smrtí. Obecně mi poslední dobou přijde, že ubylo těch „hrr na ně“ questů, kde bojovník prošel podzemím a vymlátil, co potkal. Současné příběhy jsou propracovanější, mají složitější zápletku, a tak člověk stráví více času na cestách/v hospodě/jinou činností než zabíjením nestvůr.
      Navíc, někdy není úplně snadné najít si nového hráče za toho zemřelého, pokud tedy PJ nemá v plánu družinku postupně vybít a hrát s menším počtem lidí. Jako bývalá PJka neoficiálů (snad v oficiálních Q je větší zájem o questy) jsem vždy nechávala zemřít jen ty postavy, jejichž hráči přestali hrát, požádali o vyhození a nebo byli pro quest takovou přítěží, že museli pryč. Což je ovšem ovlivněno i tím, že jsem nehrála pomocí kostek, ale výsledky soubojů jsem hodnotila podle popisu a jen když jsem nevěděla, hodila jsem kostkou. Nevím, jak ostatní řeší, když jim pro většinu postav padne nula.
      Jeden můj hrdina podlehl, ale nebylo to tady na DA.
      Navíc quest skončil kvůli neaktivitě PJe dřív, než postava stihla kvůli otravě wyverním jedem zemřít, ani se ještě v tu dobu nevrátil zbytek družiny s lékem. Ostatně, kvůli tomu jsem se rozhodla postavu oživit, dali jsme se jako družinka znovu dohromady a nyní tam hledáme PJe, se kterým příběh dohrajeme „pár let poté“.
      Jinak dost záleží na mé oblibě postavy. Je-li to nějaká okrajová, založená pro ten určitý příběh, ať klidně zemře, ale jako postavu si ji nechám a trochu pozměněnou ji časem nasypu jinam. Mám tu ovšem dvě, tři postavy stěžejní, které s sebou „táhnu“, co jsem na DA, a jejichž historii tvořím postupně podle toho, jakými questy prošly. Nechávám je jen velice nerada umírat... Uzavírám tím vlastně kratičkou povídku o jednom hrdinovi.“

      Aiendall:
      „Samozřejmě se může stát, že může postava v questu zemřít. A tak to má být. Pak bychom si jako hráči nemuseli dávat pozor, méně bychom rozmýšleli, co vlastně udělat.
      A neochudilo by to vlastně nakonec celé hraní jako takové? Žádný PJ vás přece nezabije jen tak. Ani za drobnou chybu. Když ale někdo vrší chybu na chybu, vlastně to ani jinak nejde. Osobně jsem zastáncem toho, hrát co nejvíce realisticky. Samozřejmě s přihlédnutím k prostředí questu.
      To s sebou nese i riziko smrti postavy. I se svojí nejoblíbenější postavou jsem se dost napřemýšlela, jak se občas z něčeho vysekat. Ale bavilo mě to. :)
      No a když se stane? Nevidím nutně důvod, proč postavu trvale vyřadit.
      Jen bych ji neposílala do questu v rámci stejného příběhu, i kdyby to byl třeba quest návazný na ten, kde postava zemřela. Ale příběhy jednotlivých Pjů se natolik liší, že v rámci DA to nepovažuji za problém. Tak jako tak musíte obvykle přece historii trochu upravit k aktuálnímu prostředí, no ne? Tohle je potom jen úprava navíc.
      Pokud ty questy na sebe výslovně nenavazují, tak ani nepřenáším zážitky z jednoho do historie postavy, nepromítám je do dalších questů. Lépe mít historii upravenou na míru questu (ovšem všeho s mírou - válečníka ze středověké fantasy rozhodně nebudu přepisovat tak, aby zapadal třeba do sci-fi příběhu). Jen do povahy postavy bych odmítla sáhnout. Právě ta ji nejvíc dělá tím co je. :)“

      Anonymní odpověď:
      „Smrť a nebezpečenstvo nie je také reálne, ak nepočítame veľmi zriedkavé výnimky. PJ chcú, aby ich príbeh bežal, a na to potrebujú živých hráčov, najme keď vzhľadom k dramatičnosti občas do deja potrebujú kľúčovú tú či onú postavu (odkazujúc na ich minulosť/ charakter).
      Smrť postavy často vzbudí aj nevôľu hráčov a tá sa následne šíri (najme ak ich quest bavil, ale PJ usúdil, že nie sú prínosom). Najme ak sa jedná o člena nejakej miestnej kliky, ktorá začne danému PJ strpčovať život.
      Takže platí obecné:
      Snažíme sa hrať podľa toho, čo nám predkladá PJ. PJ nás za to nezabíja. Len taká malá poznámka na záver:
      Veľa questov stroskotá skôr, než
      sa postavy dokážu dostať do akéhokoľvek nebezpečenstva.
      K druhej časti otázky:
      Ak postavy zomrú, mali by sa dať „reinkarnovať“ či vzkriesiť. Najme keď sa jedná o vypiplané postavy, na ktorých si daný hráč skutočne dal záležať. Nejedná sa len o nahrané expy, ale aj o vyformovanú osobnosť/charakter a vystupovanie, ktoré sa formovalo aj skrze dva questy, než sa to ustálilo. Postava by ale okrem histórie questov mohla mať aj históriu smrti.“


      Pro naše téma jsme se opravdu nadchli a hned nás zajímalo, jak ke smrti přistupují někteří z vás, přesněji pak oficiální PJové.
      Otázka byla prostá: „Už jste v nějakém svém questu zabili hráčskou postavu? Pokud ano, za jakých okolností k tomu došlo?“
      Hrun, Pavettka


      Spinal:
      „Z herních příčin ne, ale jednou jsem byl na vážkách. Osobně mám dojem, že hráči na DA mají o nesmrtelnosti svých postav až moc velkou jistotu. Nehrozí jim totiž, že ze šesti hodů kostky hodí 6.
      Navíc – i když postava zemře, nahrané expy jí už nikdo nesebere. Stačí ji jen umístit do jiného příběhu.
      Skutečná smrt postavy tudíž na DA v podstatě neexistuje. Hráč se nikdy nebude bát, že veškeré jeho piplání postavy a nahrávání expů přijde kvůli jedinému stupidnímu rozhodnutí vniveč.“

      Petwald:
      „Já už jsem v dobrodružství jako PJ párkrát postavu zabil, ale vždy šlo o případ, kdy se její majitel rozhodl skončit a já se jí potřeboval v příhodném okamžiku zbavit. Jinak postavám v mezních situacích spíše nadržuji. Mám zřejmě také štěstí, protože se mi ještě nestalo, že by některá udělala tak velkou chybu, aby to bylo jednoznačně na smrt.“

      Zarabeth:
      „Nechala jsem jednu svoji postavu zabít, protože jsem z questu odcházela. Jestli jsem ale nějakou i zabila? Kdysi dávno tuším postavu žáby, ve svém úplně prvním (neoficiálním) questu. Výbušné úmrtí.“

      Nu a zeptali jsme se i na fóru Hráči sobě: „Co si myslíte o smrti vlastních postav? Jak často vám postavy umírají?“

      Swarley:
      „Postavy mi moc neumírají, protože téměř vždy mají skoro až přehnaný pud sebezáchovy. Jedna z mála, která mi umřela, byl ZkD paladin, který zjistil, že jeho ideály nefungují, tak se oběsil na svém opasku…“

      Zdá se tedy, že zabíjíme hlavně neaktivní hrdiny, pokud si to hráč vysloveně „nevyžoudá“ šílenostmi své vlastní postavy, a i tak má velkou šanci na to, že přežije… Ale třeba se to teď změní, a proto se mějte na pozoru, milé duše!

      Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v červnu 2011.


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).