Duší celkem: 1087
Přítomných duší: 5
V krčmách: 1

      Knihovna

      Krásná literatura

      Teranell
      Teranell

      25. května 2006

       
      Posmutnělou podzimní krajinu osvětlovaly poslední paprsky zapadajícího slunce. Po rudě žhnoucím nebi se valily purpurové mraky a vykreslovaly na obzoru pekelnou scenérii. Staleté stromy u brány hřbitova vztahovaly holé větve v úpěnlivé prosbě o trošku tepla a světla. Kdo ví, jestli ne letos už poslednímu. Bylo to nádherné, ale zároveň děsivé...
      Pod jedním ze stromů pak vysoká ženská postava, zahalená v černém plášti, s kápí staženou hluboko do obličeje. Stála vzpřímeně, bez hnutí, hledíc upřeně do dálky. Zdálo by se, že na někoho čeká.
      A skutečně - za ohybem cesty se vynořil mladý muž na hrdém grošáku. Z hřebcových postrojů i jezdcova oblečení bylo zřejmé, že tohle není jen tak obyčejný pocestný. Vysoké jezdecké boty, kalhoty z měkké teletiny, snad ještě před nedávnem zářivě bílá košile z toho nejlepšího lnu a bohatýrský, byť zaprášený kabátec z temně zeleného sametu svědčily o tom, že neznámý je bezpochyby šlechtického původu.
      Když spatřil temnou postavu u hřbitova, na chvíli zpomalil, ale pak opět pobídl koně do pomalého klusu a vyrazil přímo k ní. Klapot podkov na kamenité cestě zněl ve večerním tichu podivně ostře a nepřirozeně.
      Jezdec sesedl pár metrů před branou a uvázal neklidně frkající zvíře u jednoho ze starých dubů. Spolu se zakuklenou ženou pak vykročil směrem ke středu hřbitova. Nepozdravili se, málem ani jediný pohled si nevyměnili.
      „Vybíráš si vskutku podivná místa pro setkání,“ přerušil mladík po chvíli rozpačité ticho. Ledabyle a panovačně, přesto však nemohl skrýt dobře patrný dychtivý zájem. „Stálo mě mnoho nepříjemností se sem dostat, ale budiž... Pokud máš, co jsem chtěl... budu ochotný na to zapomenout.“
      Jeho společnici uniklo tiché syknutí. Čirou náhodou to zaznělo jako celé klubko zmijí. „Pochybuješ snad o mně, Malkane? Mohl bys už vědět, že já vždy dodržím danou úmluvu...“
      „Ne, o tvých schopnostech vskutku nepochybuji... Jen bych byl krajně -“ odmlčel se, „...krajně nerad, kdybych sem musel jezdit zbytečně.“
      „Pak tedy ztichni a zbytečně se nevyptávej. Někdy mě dokážeš opravdu rozčílit...“
      Mluvila tichým, ale přesto zvučným, sametovým altem. Klidný a pevný tón hlasu vůbec neodpovídal jejím ostrým slovům.
      „Samozřejmě, že mám, co jsi chtěl.“
      Břečťanem a mechem porostlých náhrobků a krypt už byl kolem nich celý les. Spolu s tíživým tichem jen podtrhovaly pochmurnost, jež padla na celou krajinu jako dusivý baldachýn.
      U jedné z hrobek zůstala žena stát a ladným pohybem si stáhla z hlavy kápi.
      Byla mladá a krásná - měla alabastrově bílou pleť, vysoké čelo, mírně vystouplé lícní kosti a plné, temně rudé rty. Dlouhé havraní vlasy jí plály načervenalým svitem zapadajícího slunce. Malkana však, jako vždy, upoutaly její oči s kočičími zorničkami - světle šedé, téměř bílé, ovšem s jakýmsi stříbřitým odleskem. Odrážely snad všechny barvy, co jich na světě je, zato však žádné city... Mladíka z toho upřeného pohledu zamrazilo až v kostech. Kolem ženy se vznášela nenápadná atmosféra svrchované moci.
      Štíhlou rukou vytáhla ze záhybů pláště úzkou dýku ve zdobené pochvě. Pak ji obřadným gestem podala mladíkovi stojícímu proti ní. Než však dala stilet z ruky, řekla: „Dej si na něj pozor... Není to jen obyčejný kus železa, ať už věříš, čemu chceš. Ne nadarmo byl tak dlouho střežený před okolním světem...“
      „Tohle jsem už slyšel. Jde mi o moc a Zeron je teď přesně to, co potřebuji,“ odpověděl Malkan a s úsměvem si stilet vzal. Jílec byl vyrobený ze tmavé, téměř černé oceli, hladký, jednoduchý a bez ozdob. Jen do hlavice byl vsazen velký nebroušený smaragd.
      „To jistě... Jsou však drobné rozdíly mezi tvým a mým chápáním slova moc... Nicméně, varovala jsem tě...“ zamumlala si žena už spíše pro sebe a poprvé za celou dobu se na chvíli její ledově lhostejný, netečný výraz změnil v nesouhlasnou masku.
      „Bereš to až příliš vážně,“ odpověděl jí Malkan, „podle mě jsou všechny ty legendy čisté výmysly. Naštěstí narozdíl od lůzy nevěřím, že by na nich byla špetka pravdy.“
      „Vážně? V tom případě jsi ještě naivnější, než jsem si kdy myslel,“ ozval se ze stínu hrobky jako prásknutí býkovcem mrazivý mužský hlas.
      Malkan vylekaně uskočil. Čert ví, kde se tu ten chlap vzal! Když se neznámý pohnul a na jeho tvář dopadlo něco světla, překvapeně syknul a hotovil se k obraně. Avšak Zeron se v jeho rukou rozžhavil jako kus železa ve výhni, takže jej v šoku upustil na zem. S tváří zkřivenou bolestí si tisknul dlaň.
      „To snad není možné...“ zasípěl, „Gabar...!“
      „Ano, ano... Sám Gabar Vyvrhel, Zloděj Duší... Co jsem ale JÁ oproti dnešní královské rodině?“ zasyčel cizinec a při těch slovech se mu opovržlivě zkroutily rty. „Vážně sis myslel, že můžeš ukradnout Zeron a já to nechám jen tak? Tvoje arogance je vážně neuvěřitelná...
      Teď si, když dovolíš, vezmu, co mi po právu patří,“ řekl ledově a vypadalo to, že se chystá stále ještě jedovatě zelenou září pulsující stilet zvednout.
      Malkanovi prolétlo tváří zděšení. Ještě okamžik ochromeně stál a pak se bezhlavě na Gabara vrhl. Ani v nejmenším neprohlédl jeho pravé úmysly.
      Zaútočil jako blesk, ale rychlosti, s jakou cizinec zareagoval, se nemohl rovnat. Tasit meč nestačil. Síla, která se proti mladíkovi vzedmula, byla ohromná. Odmrštila ho proti stěně krypty, kde zůstal s rozraženou lebkou ležet.
      „Vy jste ho zabil...“ poznamenala žena suše. Až doteď přihlížela téměř bez zájmu. „Věděl jste, jak to dopadne...“
      „A ty snad ne?“ odpověděl pohrdlivě. „Jistěže ano... Věděla jsi to stejně dobře jako já. Byl to hlupák... Nafoukaný, arogantní hlupák.“
      „Mně se zdál docela roztomilý...“ zavrněla sladce a zvedla stilet ze země.
      „Teranell...! Nejsi tu od toho, aby sis s nimi hrála. Nějak často na to zapomínáš. A mlč už, na tohle dohadování nemám čas. Dej mi tu hračku a jdeme.“
      Ale žena se nepohnula z místa. S neurčitým úsměvem Gabara upřeně pozorovala. Čepel stiletu v jejích rukou pořád ještě žhnula, teď se však zdálo, že se Zeron poněkud uklidnil.
      „Co to děláš...?“ zeptal se Gabar znepokojeným hlasem.
      Žena mlčela. Místo odpovědi si přehodila nůž do pravé ruky, ostřím dolů.
      „Dvojí zrada, Teranell...?“
      Stále se usmívala.
      „Nazývejte to třeba zradou, Mistře... Já tomu říkám ctižádost...“
      Služebníci podsvětí mají mnoho tváří. Našeptávači, Zrádci, pomstychtivé duše plné odvěké zahořklé zášti a nenávisti. A nad tím vším stojí ONI. TI, jež stírají hranice mezi skutečným světem a peklem, TI, jimž Magie propůjčila alespoň špetku svojí moci. Každý z Vyšších byl obdařen zvláštní schopností, a tak si podsvětí určilo vlastní řád...
      Teranell Et´Ainiel, Zasvětitelka... S pomocí Zeronu a obětí vlastní nemrtvé krve dokáže oživit a zhmotnit pekelnou stvůru, hada, kterého má vytetovaného na zádech. Věrný plazí služebník jí nahrazuje fyzickou sílu, kterou pozbývá její vlastní křehké ženské tělo, avšak její neobyčejnost spočívá přeci jen v něčem jiném.
      Ona je tou, která nejčastěji zdánlivě uposlechne přání pozemských vyvolávačů a opouští brány pekel, aby mohla stáhnout na temnou stranu další naivní a nicotné duše. Proto ji matka Magie obdarovala nadáním prohlédnout mysli smrtelníků až k jejich samotné nejniternější podstatě, pohledem, který se ďábelským plamenem propaluje do vědomí všech, jež jí jednou spatří do očí. Dcera temnoty, jíž nezůstane nic skryto... To je její Dar, její Prokletí...

      * * *

      Tak praví legenda. Až na jisté drobnosti vcelku pravdivě.
      Toho večera jsem zbavila svět velkého zla.
      Avšak zároveň povstalo jiné, větší...
      Můžete mě nazývat zrádkyní nebo třeba osvoboditelkou. Nechám to na vás.
      Jsem Teranell, Zlodějka Duší. Váš názor mě vskutku nezajímá.
      Jsem ta, kterou můžete buďto milovat, nebo nenávidět. Nic mezi tím není možné.
      Mám mnoho tváří, nikdo však nezná více než jednu z nich...
      S mou pomocí se můžete dostat na vrchol, nebo i padnout na samé dno...
      Záleží na vás... A na tom, do jaké míry jste ochotní mi věřit...
      Jsem Teranell, démon, Zlodějka Duší. A názor druhých mě vskutku nezajímá...

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /10 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Aandromeda1
      Angeluss2
      Anze1
      Asteroid5
      DonSimon2
      Ess1
      Extremer2
      Ferro_the_King1
      HadejKdo3
      Heldret1
      Holyan2
      Jakub.s1
      Jon3
      Kanyapi2
      Kayla1
      Master2
      Maximuswarek1
      Meladyanne2
      Milwa1
      Nefer1
      Nesetar1
      Night.Mare1
      Odileth1
      Perilan1
      Rinoli1
      Winitar1


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).