Duší celkem: 1046
Přítomných duší: 0
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Výroční soutěž
      Anathan

      26. března 2018

       
      Před dvěma měsíci, při příležitosti čtvrtého výročí spuštění serveru DarkAge, byla vyhlášena výroční soutěž. Odměnou tentokrát nebyly pouze imaginární zkušenosti, ale i hodnotné ceny, které nám věnoval Fantasyobchod.cz. Dostali jste za úkol stvořit parodii na DA legendu. Pro mnohé to byl těžký oříšek, našli se ale i tací, kteří si s touto výzvou poradili. Nejlepším parodistou se stal Anathan. Gratulujeme. Jeho parodii o majzlíku si můžete přečíst v následujícím článku.

      Na počátku bylo slovo. A to slovo bylo Majzlík. Byl to malý, hezký, jednoduchý železný Majzlík. Všude okolo něj bylo dřevo. Spousta dřeva. Doslova se nemohl pohnout, aby nenarazil do dřeva. Byl z toho celý zmatený a frustrovaný. A byl sám. Byl moc smutný a k tomu se fakt nudil. Když už uběhly doslova eony času (asi deset vteřin = 1 kolo), začal Majzlík do dřeva ťukat. A dřevo mu vyšlo vstříc (to proto, že byl velmistr v dovednosti „práce se dřevem“, ale nikdo mu to, prosím, neříkejte).
      Proťukával se doslova eony eonů času (šest dní), až ulehl, znaven prací. Snažil se najít někoho, jako je on. Nebo aspoň kladívko. Ale nikdo tu nebyl. Rozhlédl se a čubrněl, co vytvořil. Všude se skvěly paláce radosti, řeky chtíče, nebeské hory veselí, ostrůvky blahobytu, štíhlé věže naplnění muže a ženy a další stavby a krajiny. Tak vznikl První svět. Omylem.

      Celý sedmý den Majzlík odpočíval a přemýšlel. Říkal si, že je to tu hezký, ale že tomu něco chybí. Věděl, že dřevo je poddajné a je mu nakloněné (mistrovství v „sexu a svádění“), a tak se pokusil se dřevem splynout. Vzešlo z toho něco, co by nikdo nečekal. Humanoidé. Tedy další chyba. Majzlík věděl, že jeho genetická konfigurace je jiná než jeho dětí, ale byl rád, že už zde není sám.

      Nesmrtelní humanoidé se rozutekli po celém Prvním světě, který na počest minulého smutku svého otce pojmenovali Dark Age. Ovšem jméno světa jako by předznamenalo jeho osud. Děti malého Majzlíka také tvořily. Přetvarovávaly dřevo v krásné stavby a první zvířata. Jenže každý chtěl vlastnit více a více dřeva. Začaly se vést kruté války a byly vynalezeny první sirky. Jedno z dětí je použilo a sirky se vymkly kontrole. Zapálily celý svět. Vše hořelo a mnoho bylo zničeno. Ale drtivá většina humanoidů vzala ze dřeva, co mohla, a utekla pryč z Prvního světa. Kdo nasbíral dostatek otýpek dřeva, vytvořil vlastní skutečný svět. Kdo měl otýpek málo, založil svět snový, souhrnně označovaný jako matrix.
      Majzlík osaměl. Nebyl zničen a dokonce ochránil mnoho ze dřeva. Jenže jeho děti se nevracely a on opět trpěl (tentokrát opravdu dlouho).
      Takto začala druhá epocha Dark Age.

      Malý Majzlík chodil původním Prvním světem a šťouchal do dřeva, kde se dalo. Udělal mnoho děr, kterými prosvítá světlo, jež na jiných světech národy znají jako hvězdy. Rozbil mnoho staveb, drbal do soch draka, až z něj zbylo jen prase nakažené chřipkou, a to pak vyslal do světa planety Země. Poté jen lehl a ztratil se v šílenství. Nakonec osamocen usnul.
      Odtud pochází pořekadlo: „I s malým kašpárkem (majzlíkem) se dá hrát velké divadlo (tvořit svět). Ale většinou je to tragédie.“
      Procitl do samoty jako zdvižený boží prst. Stvořil velký kus železa a jak předtím tiše ulehl ke spánku šílenství, tak teď začal hlasitě mlátit do železa. Zuřivě, jako by byl šílený. První úder vyvolal tak hlasitý zvuk, že se donesl až do hloubi zadní části těla každého tvora v každém z mnoha světů, změnil jejich genetickou strukturu a umožnil jim zemřít. Druhý zběsilý úder byl ještě hlasitější než první (to proto, že Majzlík byl opravdu naštvaný a opravdu šílený) a všem se rozlehla v uších taková bolest, že živí zapomněli na mrtvé a mrtví na živé. Třetí úder rozryl éter mezi světy a otevřel bránu do Prvního světa, do světa Dark Age.
      Navrátivší se humanoidé, jen dřevo bez těla, které zemřelo, se opět stali obyvateli země, ze které vzešli. Opět ji začali tvarovat, ale chyběl jim život. Z této touhy vzešlo mnoho krásných věcí, ale i ukrutností. Nakonec našli cestu do jiných světů, jenže to už je trošičku jiný příběh…

      Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v prosinci 2009.


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).