Duší celkem: 872
Přítomných duší: 1
V krčmách: 0

      Názory a komentáře
      Laskavá náruč Zóny

      Vyhledávání:

      Zpět k dílu Obnovit

       
      (uživatel smazánAmaia
        20:40:18  23. března 2018
      Tak, čtenář si doplní, to se neboj - ale kde nic není... víš jak.
      Vem si ten mysteriózní kufřík - já nepotřebuju nutně vědět, co je uvnitř, hlavně kdyby to měly být troje ponožky a dvoje čistý spodky, ale pokud správně počítám, objevuje se ti v tom textu přesně třikrát. Vzal se někde v půlce textu, do té doby bych nečekala, že s sebou dotyčný něco tak nepraktického bude mít. Přitom o kousek výš v textu popisuješ hrdinovu masku a kabát - to je skutečně méně podstatný? Protože konec tvrdí něco jiného. A já myslím, že by hrdinu při běhu nemlátila do zad jenom puška...
      Zkrátka, kufřík je fajn, je součást zápletky a všechno to, co jsi zmínil, ale přišel odnikud, když se tak stalo, na nic nenavazoval, jenom byl naráz čtenář informován, že tam je. To nechceš. (Vzpomeň na My Immortal nebo jiné špatné fanfikce - tam se věci zjevují a mizí podle potřeby. Ne tady.)
      A co se souboje s telepatem týče - jasně, boss fight taky nechceš, hlavně ne špatný. Ale tohle je o podání. Mělo by z toho být cítit, že teď se stalo Něco Důležitého, nechceš aby to bylo jenom dalších pár kulek do počtu.
      Každopádně jsou ti dva zastřelení skvělej důkaz toho, že tam o něco šlo, je tam změna v tempu, člověk i hrdina má chvilku času zpracovat, co se stalo. A povedlo se ti to bez patosu, za to máš ode mě taky plus.

      Každopádně, nemáš zač. :) Nehledě na to, jak v tom vrtám, pořád se mi to líbilo. Napiš něco dalšího, povrtám se ti v tom taky. :D


       
        Wolfric
        12:04:01  13. března 2018
      Děkuji za konstruktivní kritiku. :)

      Nu, obvykle píšu jak se mi ty výjevy promítají v hlavě a tak moje postavy často jednají nelogicky, instinktivně nebo podle okolností, které čtenáři již nezprostředkuju a věřím, že si tam jeho hlava něco doplní. :D

      Ten souboj s telepatem... Nechtěl jsem z toho udělat boos fight z počítačové hry. Koneckoncům od třetihor neexistovalo nic, s čím by si současné zbraně neporadily. A přišlo mi zbytečné až nelogické dávat nějaké polobožské fyzické vlastnosti něčemu, co bojuje za pomoci mysli.

      A poslední bod - kufřík. Já, respektive moje postava, taky netuší co tam je. Je to pro mě určitá berlička pro případné pokračování a hlavně pro takový ten efekt neznáma, kdy si každý čtenář může sám doplnit co v tom kufříku může být tak důležitého, respektive tam může být cokoli od dokumentů, přes peníze, biologickou zbraň, artefakt, až po třeba dětskou hračku nebo koneckoncům může být kufřík prázdný. Kdo ví...


       
      (uživatel smazánAmaia
        01:03:03  12. března 2018
      Pro lepší pochopení textu, jak se zdá, pomohlo přečíst Bažiny, ale stejně by mě potěšilo mít dost informací i bez toho. Akce byla dobře akční, ale měla jsem hrozný problém s chápáním, kdo střílí na koho a odkud, jestli tam má někde spojence nebo alespoň komunikativní nepřátele (proč jinak si povídat s vysílačkou?) a obecně by mi asi pomohlo, kdyby se hrdina na moment zastavil a prohlédl si okolí, abych měla aspoň tušení, proč se snaží uhýbat tam, kam to dělá.
      Trochu jsem čekala, že se souboj s nepřátelským telepatem nevyřeší pár kulkami - nebo že to hrdinovi přece jen bude trvat trochu déle.
      Za mě se kufřík vysvětlit měl, ale na konci mi nevadilo nic, jako pointa mi stačí to, že hrdina přežil a okamžitě potom začal vyprávět (doufám, že náležitě přibarvenou) verzi událostí. Za mě se s klidem mohl ještě tvářit neohroženě.


       
         Kanyapi
        20:37:46  30. prosince 2017
      Taky jsem si dnes našla čas tvou povídku v klidu znovu přečíst, vyprovokovaná tím, že se k Knihovně začalo něco hýbat. A tak, než to zapomenu, píšu i komentář :)

      Text ve mě vyvolává velice intenzivní představu battlefieldu, procházky rozmoklou krajinou za Prahou, v polích, v době, kdy stromy ještě nemají moc listí, prolézání polorozpadlého JZD plného rozbitých a zrezlých věcí, zkrátka pěkné ubahněné, příjemně depresivní věci, které jsem zažila.
      Nevadí mi, že není vždy uplně jasné, kdo po kom střílí. Stačí mi to jako nahozené obrazy, hlavně v počátku. Později jsem se, přiznám, trochu ztratila a vlastně jsem tak moc neřešila, kdo po kom střílí, kdo je hodnej a kdo ne a jen čekala, jestli hlavní hrdina vyvázne a dozvím se, co je v kufříku.
      (Prvek kufříku je milý odkaz na Pulp Fiction a jako takový mi stačí i nevysvětlený)

      Moc se mi líbí styl, kterým malebně, drsně a naturalisticky vykresluješ prostředí. Co mne ruší je velké, opravdu velké opakování. Obrazy tím ztrácejí na údernosti. Dalo by se říct, že podle mne by povídka mohla být seškrtaná o třetinu. Občas se taky obraz trochu vymkne, třeba mne dost rušilo na začátku, kdy se plot svíjí v křečích - a vzápětí je popisován jako zarostlý travou. Prostě už by se nesvíjel v křečích, to je záležitost omezeného časového úseku, než se dosvíjí a chcípne :D Ta tráva by nestihla vyrůst. Omlouvám se za rozbor svíjení se plotu, ale tohle mi celé při čtení proběhlo hlavou.

      Některé fráze byly opravdu super -

      vzteklí psi, každý na jedné straně plotu...
      Ovane mě nechutně horký vzduch...
      Obrys mého cíle na chvilku vypadá překvapeně...
      zbylé obrysy vypadají zaměstnané uvědomováním si vlastního vesmíru...
      Moje puška mlčí a v této zvláštní, špatnému snu podobné atmosféře mě naprosto nekolegiálně při každém kroku tluče do zad. Běhu nepřidává ani plynová maska s doslova špínou zasranými zornicemi a filtrem, který mi s neutuchajícím nadšením táhne hlavu dolů a pokud ho nechám, tak mi jednu flákne na solar.
      Atp.

      Obecně mi začátek přijde lepší než konec.
      Poslední odstavec by si zasloužil hodně vybrousit.

      Celkově - už při korektuře to por mne byl příjemný čtenářský zážitek. Dala jsem 2ku. Napiš zas něco :)


       
         Hrun
        13:37:36  30. prosince 2017
      Mám rád fantasii zasazenou do reality. Líbí se mi prostředí, některá přirovnání a některé slovní obraty mi připadají také pěkné. Hlavním nedostatkem je pro mě občasná špatná srozumitelnost.

      Má představa je taková, že děj se odehrává v Polsku, někde u továrny, s rozpadlým plotem, který jsem si dle popisů představoval jako drátěný, ale možná je to tím, že mi celý ten popis ladí nejvíce asi s obdobím druhé světové války (plynová maska, poloautomatické tříčárkové pušky, vysílačka). Jsem správně?
      Mám pocit, že tam jde o to, že nějaký člověk jde asi zabít nestvůru, na kterou je vypsána odměna a nebo jde někam dopravit kufřík neznámého obsahu a zabití nestvůry je jen bonus. Nebo je jeho cílem obojí. Není mi třeba jasné, kde ten kufřík sebral. Měla ho ta zabitá skupinka? Nebo ho měl už od začátku (to asi ne - s batohem, puškou a vysílačkou, která dřív také nebyla zrovna velikosti smartphonu)? Dále mi nejí jasné, kdo že to na něj vlastně střílel od začátku? Nejdřív jsem si myslel, že ty výstřely šly od továrny a že postava se snaží uniknout z koncentračního tábora. Pak jsem si nebyl jistý, jestli ty výsřely nešly od začátku od té skupinky. Prostě nevím. Zmátla mě ta věta s vysílačkou ohledně kufříku. Nevím, komu to vysílal.
      Střet se skupinkou (tří?) lidí mi taky nepřišlo zcela přehledné. Popis ustřelené ruky, přestože mířil mezi krk a hrudník... Nakonec jsem z toho pobral, že tam došlo ke střetu s tím malým humanoidem schopným ovládat myšlenky, a tak ta postava potom dávala „rány z milosti“ těm normálním lidem a té potvoře pak uřízl hlavu, aby ji ukázal zaměstnavateli.

      Děj bude patrně docela prostý. Atraktivita povídky by tím pádem měla stát asi hlavně na atmosféře a vtažení do scény, o což ses Wolfricu pokoušel, to je vidět. A částečně jsi i u mě uspěl, ale osobně mám za to, že by se celá povídka dala ještě hodně doladit.
      Víš, líbilo by se mi například o trochu více jasně podaných informací bez možná někdy nadbytečných metafor, ať už co se týče popisu prostředí, kde se to odehrává... co třeba zvolit konkrétní název zbraně (v tomhle případě bych ho upřednostňoval před poetickým démonem)?, nezapomínání na určité detaily, jako kde je vlastně ten kufřík, klidně na více řádkách popsat tu mysl-kontrolující potvoru. Jak vypadá, její zvyky nebo původ. Skřet byl skutečný název té potvory nebo jen výraz toho, že je to malý humanoid? Vím, že něco se tam naznačuje a mám rád, když autor ponechá něco na domyšlení čtenáři, ale tady je toho na domyšlení na můj vkus příliš. Atmosféru je třeba vybudovat nějakými podrobnostmi. Přijde mi, že ses příliš zaměřil na popis okolí a slovní obraty. Ano, popis zvuků okolí, obloha hřbitovní šedi apod. se mi líbí. Pokud bych byl trochu hnidopich, ještě bych ti poradil, aby sis dal pozor na opakování stejných výrazových prostředků. Štěkání pušek a tak. ;) Ale jinak se ti zase v některých místech daří budovat atmosféru dobře.
      A ještě bych tu povídku něčím... „ozvláštnil.“ Když je zasazená do reality, nějak víc bych tam utvořil to zajímavé spojení fantasy prvku (postavy skřeta) a konkrétní reality - druhé světové války. Třeba to, že antihumanistická zvěrstva umožnili zrod / návrat bytostí z fantasy literatury, jako skřet. Byla to politická propaganda či mučení nepřátelských zajatců, extrémní podmínky pro život, co umožnilo mnohonásobně urychlit evoluci a vyvinout schopnost kontroly myšlenek? Je ta stvůra predátorem či obětí doby? Nebo je jen poslem hvěvu bohů / boha za naše zločiny? Whatever.

      Když to zestručním. Chybí mi lepší srozumitelnost, více věcného realismu, detailů, které by navodily atmosféru ještě lépe a možná nějakou tu zajímavou pointu. Nicméně díky prostředí a akci to zase tak úplně nenudí, takže nemůžu říct, že je to špatná povídka. Rozhodně má potenciál. Přečtu si zase nějakou tvou další. :)



      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2023 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).