Věk vážky: Kapitola 8. - Kdokoliv třetí Tolpen 5. dubna 2020
Sviňárna,* řekl jsem si. Civilisti v armádních objektech jsou děsná sviňárna. Obzvlášť, když se s nima musím vypořádat já. Nakonec jsem překonal počáteční šok a přestal jsem zírat na tu divnou směsici krátkých střapců a copánků různý délky, co měl ten pantheren na hlavě a řekl jsem: „Co tady děláte?“ Měl jsem snahu o autoritativní a rozhodný sebejistý tón, ale bylo to spíš takový nevěřícný mňouknutí, na který jsem fakt hrdej nebyl. Ten týpek na mě zamžoural a pak odpověděl: „Jim pizzu.“ Měl naprosto příšerný přízvuk. Nebyl jsem na sebe hrdý, protože jsem naprosto nevěděl, co dělat. Jediná věc, kterou jsem udělal správně, byla, že jsem nezpanikařil. Ale zase jsem tam jenom stál a zíral, což mi moje pomyslné skóre zrovna nezvedlo. Asi bych na něj zíral do rána, kdyby nevstoupila seržantka Cara. Už jsem zmínil, že si nedokážu Korva představit v civilu. Můj mozek se snažil pochopit, že seržantka má pyžamo a že ho i nosí. A že ji v něm vidím. Jako všechny mozky na pokraji spadnutí systému, ten můj přišel s nepodstatným závěrem, že seržantce fakt nesluší šedočervený satén. Seržantka taky měla vnitřní error, to s váma civilisti na nepatřičných místech prostě dělají, ale narozdíl ode mě jen překvapeně zamrkala a řekla: „Proč jíte tu sýrovou? Proč si nedáte tu salámovou?“ Pantherenovi odpadla půlka trojúhelníku od tlamy. „Vona je ještě salámová?“ užasl, jako kdyby mu bylo oznámeno, že s ním chtějí mluvit sami vyšší duchové. Cara jen ukázala prstem na jednu z neotevřených krabic. Pantheren ji otevřel, vytáhl z ní pizzu, sroloval ji jako palačinku, a vyskočil oknem. „Kdo to byl?“ zeptal jsem se seržantky, když jsme se nejali jej ze všech sil pronásledovat. Seržantka jen pokrčila rameny, a vytáhla z podpaží knížku, na které pořád mačkala tlačítko Náhodná věta.** Řekl jsem si, že jsem se o ní v posledních osmačtyřiceti hodinách dozvěděl víc, než jsem chtěl. Nebo víc než jsem měl. Možná obojí. Věci se dějí, Gwelch'tia-gaira. Popadl jsem z mrzáku BP kelímek, natočil si vodu, vypil ji, kelímek vyhodil a šel jsem spát. Jen jsem se v pelechu nemohl zbavit pocitu, že mě z lesa skrz několik stěn sledují čísi zelená očíčka. O dva dny později přišly psychotesty. Teoreticky je dělala celá naše letka, prakticky je dělali ale všichni kromě mě, protože já měl ty svoje starý ještě dva roky platný, s trochou štěstí do tý doby splatím armádě příspěvek, co jsem dostal na vysokou, a nebudu je tudíž muset dělat znova. Nemám v plánu v armádě zůstávat déle, než je nutné. Starší pilot, který se mi odmítl představit jinak než pilot-desátník, byl natolik laskavý, že mě hodil na centrálu. Na základně bych se ukousal buď vlastní nudou, nebo cizími nervy, takže mi přišlo jen logické si na ten den vzít volno a užít si ho ve městě. Napsal jsem Zerdimu. Zerdi je děsně fajn chlapík, seznámili jsme se na medině. Hodně předmětů jsme měli společných a oba dva jsme nesnášeli stejnou poezii. Je překvapivé, kolik můžete mít společného s aspirujícím psychiatrem, když jsou ve vašem oboru povinné zkoušky z literatury. Rozhodli jsme se, že si dáme sraz v naší čajce. Naše čajka, vlastně čajovna všech studentů, které jsem kdy poznal, se jmenuje Šest kořenů. Leží pod centrem, takže je nejpraktičtější si do ní sjet lanovkou. Když se Arboret rozrostl natolik, že už se na stromě prostě fakt nedalo stavět nic dalšího, tak se i takový legální podniky jako čajovna musely holt uskromnit a posunout se na zem. Šest kořenů je oblíbená mezi studenty medicíny a elektrotechniky z různých důvodů. Tak například je to k oběma fakultám blízko, je to levný a za ta léta provozu si majitelé uvědomili, že jejich zákazníci jsou převážně studující felciti, a tak tomu podnik přizpůsobili. V důsledku toho čajka není oblepená rádoby moudrými literárními kousky, ale místo toho jako jako tapety použili plakáty z Pí r na druhou, technické výkresy a anatomii různých gonád. Dokonalé místo na první rande, pokud se ptáte na můj názor. Taky vědí, že většina zákazníků se alespoň trochu modlí k Ti Aol Pel Lein, minimálně během zkouškovýho určitě, a jsou na to připraveni většími konvičkami a dodatečnými malými šálky.*** Zerdi mívá zpoždění pokaždý. Naopak já vždycky přijdu o pět minut dřív. Takže než se ten sud dovalí, stihnu asi konvičku. Objednal jsem si ji do patra a pak se spokojeně rozvalil nahoře u stolku na polštáře a čekal na pití. Svíčka byla LEDková, takže jim to tady buď nedávno zase chytlo, nebo čekali inspekci. Dorazil čaj, respektive horká voda a lístky, takže jsem se pustil do zalejvání. Mám ve zvyku si dávat Hromovou tlapu, nepozná se na ní totiž, když už je úplně vyčichlá. Čaj se louhoval a já spokojeně čuměl do blba a nepřemýšlel o ničem, případně jsem přemýšlel, jak přeskládat bedny se zásobními zimními uniformami ve skladišti tak, abych si mezi ně mohl natáhnout hamaku, a proč máme vůbec naskladněných 250 hamak. Takže asi chápete moje překvapení, když jsem se vrátil duchem na zem k přelouhovanému čaji, abych ho slil, a zjistil, že na poštářku kus ode mě sedí oceltianka v modrém ra-nhi'ya***** a čaj už je slitý. *Geminova poznámka: Na světě je velmi málo věcí, které považuju za sviňárny. (A to především proto, že na Canlynu nežijí žádné svině, myšleno samice prasat. Na Canlynu nežijí prasata.) Například filozofie na základce, kdy mají koťata dojít k vlastnímu názoru na pětku, kterej se ale má shodovat s názorem v učebnicích. Nebo dát k přijímačkám na střední zdravotní zkoušky ze slohu. Dát zkouškový během toho nejdusnějšího parna, kdy se v učebnách omdlívá. Neuvolnit studenta ze školy, aby mohl navštívit umírajícího dědu v nemocnici. Zamítnout žádost o vysokoškolské stipendium, protože žadatel nebyl úspěšným řešitelem teologické olympiády a rétorické olympiády. Vůbec, arboretskej celej školní systém je děsná sviňárna. **Lacertova poznámka: Knihy v papírové podobě samozřejmě ještě existují, ale je to stejný jako s disketama do počítačů. Běžná kniha je klasická promítací deska s pár jednoduchými čudlíky. Na ty nejlevnější narvete jen nějakých 15 giga, takže já jako fanda komiksů raději investuju do lepších. Seržantka, která s sebou tahá asi celej Národní archiv, má taky slušnou bichli. Jedno z ovládacích tlačítek je Náhodná věta. Populární způsob věštění, kterej od lynxirů převzali pozdějš i další, je otevřít knihu na náhodné straně a řídit se první větou, na kterou vám padne zrak. V elektronický podobě to moc nešlo, takže se objevila chytrá holčina, co udělala díru do světa s rozpoznáním textovýho řetězce a NGČakrou a bác ho - Náhodná věta. ***Calednova náboženská vsuvka: Ti Aol Pel Lein je jednou z vyšších duchů**** všeobecně uznávaného canlynského panteonu. Původně pochází z tigerenské mytologie, ale jí podobné archetypy jsou k nalezení ve všech možných kulturách. (Panteon prošel mírnou probírkou a sjednotil se, takže je to myší maše ze všeho možného, co se zrovna hodilo - paradoxně vznikl menší bordel, než jaký v tom byl původně. To je teologicko-historická vsuvka na jindy a momentálně je to naprosto mimo mísu.) Ti Aol je jednou z vodovzdušných a její doménou je psaná literatura, epická próza pokud jste tigerenskej puritán, ale není vybíravá a bere veškeré psané umělecké texty všeobecně, pokud v nich nejsou nějaký příšerný chyby. Z tohoto důvodu je oblíbená právě mezi všemi studujícími, minimálně v období literárních zkoušek. Arboretský systém výuky si prostě převzal to nejhorší ze starých tigerenských škol a požaduje studium literatury skoro ke všemu. Je zvykem Ti Aol předávat jako obětinu jeden šálek z každého čajového nálevu, který se připravuje. Proto Gemino zmiňuje ty šálky navíc a větší konvičky. Říká se tomu obvykle třetí šálek, protože do čajoven není ve zvyku chodit sám - šálek s obětním čajem je míněn pro kohokoliv třetího, kdo by si přisedl, přičemž ten třetí bývá Ti Aol (nebo některý z jejích nižších duchů). ****Calednova vsuvka ve vsuvce: Základní členění nadpřirozených bytostí, sestupně podle jejich moci je: Pětice (tedy samotní bohové, kterých je mimochodem šest), vyšší duchové (téže Archetypové nebo tirecha), nižší duchové (taktéž Spříznění či nirecha) a nakonec rurecha (tříživlí -lokální bůžkové, duchové místa, ochranní patroni, strážní andělé, nemoci a tak). Pod nimi stojí už jen ne-nadpřirozené bytosti - felciti, zvířata, rostliny, šutry, prostě všechny ostatní živé duše. *****...Volné a široké rukávy košilínhi, se však u dvora netěšily velké oblibě mezi písařskou šlechtou, protože světlá tkanina se při jejich práci velmi rychle ušpinila inkoustem. Jako protest začali tedy stahovat konce rukávů k zápěstím stuhami, které byly symbolicky obarveny inkoustem té či oné profese, kterou se daný písař zabýval. Tím nedošlo k porušení dvorní etikety a písařská šlechta se mohla věnovat své práci. Eventuálně dvorní švadleny přišily stuhové manžety na konce rukávů napevno a stáhly volné košile stuhou i na bocích, čímž z košilí vznikly krátké šaty. Tvrdé límce byly podstatně zkráceny, v důsledku čehož písaři přestali držet svoji bradu hrdě pozvednutou, ale mohli se v klidu hrbit a klanět nad svojí prací. Pro tento kus oděvu se vžil název ra-nhi'ya nebo ránija v oceltianském přepisu, tedy doslova košile stuhami stažená. (Velká historie oblékání, svazek čtvrtý, část druhá)

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]