Duší celkem: 1067
Přítomných duší: 1
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Sochy z živého ledu
      Eriu.Anellien

      15. prosince 2009

       
      Vzduch rozněžněle cinkal krůpějemi krystalickými chladem. Měl krásně teplé dlaně – nikdy předtím nepoznala nic hřejivého. Tyrkysové rty se zvlnily v neskutečně smutném úsměvu a pak se k němu přitiskla blíž, ačkoli po ní stékaly pramínky namodralé vody.

      ***

      Nikdy nic od života nechtěl. Měl práci, která ho bavila, a spolupracovníky, s nimiž trávil většinu volného času. Dvakrát do roka jezdíval na dovolenou, protože neměl žádné jiné nároky. Měl rád svou garsonku, pomeranče, kočku Mandarinku a klavírní hudbu. Nikdy mu nevadila zima, po práci chodíval na procházku kolem řeky a tiše si broukával písničky od Beatles. Smutno mu bývalo jen jednou do roka – Štědrý večer měl vždy pachuť prázdnoty.
      Procházel se po vánočních trzích, z pódia zaznívaly hlasy dětského sboru a cinkot rolniček. Ozdoby na stromeček, ručně dělaná mýdla, obrázky na hedvábí, svazečky jmelí, barevné svíčky, korálkové náramky, sochy z živého ledu... U posledního zabrzdil. Sochy z živého ledu? Zvědavost ho přiměla přijít blíž. Na stánku nebylo žádné zboží, jen letáky, fotky a poukázky. Všiml si jedné tváře – byla z průsvitného materiálu, někde do tyrkysova, někde do oranžova. Odešel dříve, než na něj prodavač stihl spustit svůj výklad. Ale zářivé oči té dívky mu ulpěly na sítnici, uvelebily se tam a nechtělo se jim pryč.
      Ten večer doma v křesle vzpomínal a ani tichá společnost Mandarinky ho neuspokojila. Měkké světlo lampy bylo příliš teplé a nikde ani záblesk ostré modře. V noci se mu zdálo o rusých vlasech jedné spolužačky ze střední, kterou platonicky miloval a která ve snu splývala se sochou z fotografie.
      Druhý den vstával s nechutí – v práci ho čekal nesmírně nudný vánoční večírek. Nikdy nebyl společenský a uprostřed rozjařené společnosti se cítil nesmírně nejistě. Kromě toho byl narozený v předvečer Štědrého večera a jeho spolupracovníci párty bezpochyby využijí k hromadné gratulaci, čehož se účastnil nerad a neochotně.
      Bylo to ještě horší, než čekal – byl v práci právě deset let, čehož si sám pochopitelně nevšiml. Bylo mu to však energicky připomenuto – všichni si ho ten den tak ukrutně všímali a usmívali se na něj, jako by věděli nějaké úžasné překvapení. Jestli ho něco děsilo více než vánoční večírky, byly to dárky. Vždy dostával věci, o něž nestál, a stálo ho spoustu úsilí nepokazit ostatním radost. Nebyl však dobrý herec.
      Když vstoupil do sálu, raději na okamžik zavřel oči. Těch světel a hlasů bylo příliš najednou. Pak se k němu nahrnuli jako děsivá živá stěna, všichni ho objímali, líbali na tvář, chytali za ruce a gratulovali mu. Pak se k němu dostala jeho sekretářka s mateřským úsměvem (nikdy by ve své společnosti nestrpěl mladou přitažlivou ženu, která by považovala za osobní urážku, že o ni nestojí, a tak mu pomáhala žena jen o málo mladší než jeho maminka). Plaše si odkašlala a podala mu obálku. Neochotně ji rozlepil. Všichni čekali, jak zareaguje. Obsah mu vypadl z roztřesených prstů. Pár hlasů se nervózně zasmálo – podle toho poznal, že to nebyl levný dárek.
      Do očí ho udeřila ta tvář. Ty tyrkysové oči. Nasucho polkl. Poukázka na víkend v hotelu z ledu. A ta dívka ho bude provázet.

      ***

      Měla oči ještě zářivější než na fotografii. Rusé vlasy si odhrnovala za uši neskutečně půvabným gestem. Byla průsvitná v nekonečných odstínech oranžové a tyrkysové. Nesměl se jí dotknout, roztála by. Nevěděl, jak je to možné, a nechtěl to vědět. Nemluvila, ale rozuměli si.
      Neděle večer. Poslední chvíle. Tančili pomalý walz a ona byla pod jeho rukama v tlustých rukavicích vláčná. Pak mu rukavice stáhla a stejně i kabát a svetr. Vzduch rozněžněle cinkal krůpějemi krystalickými chladem. Měl krásně teplé dlaně – nikdy předtím nepoznala nic hřejivého. Tyrkysové rty se zvlnily v neskutečně smutném úsměvu a pak se k němu přitiskla blíž, ačkoli po ní stékaly pramínky namodralé vody. Potřebovala ho cítit tak blízko, jak jen bylo možné. Skoro si nevšiml, jak sám tuhne, promočený až na kůži. Když tála, jemně voněla po pomerančích a hořké čokoládě – zabořil tvář do jejích vlasů, ale mizely pod jeho dotekem. Dotkl se jejích rtů a ty jeho okamžitě zmodraly chladem. Nepotřebovali mluvit – chtěla roztát pro něj a on zmrznout pro ni. Neplakali; zničilo by to tu jedinečnou chvíli. A tak jen tiše tančili. Když hudba dohrála, svíral v prokřehlých prstech její tyrkysové srdce. Nedokázal povolit prsty, protože byly příliš prokřehlé. Ale to vlastně nevadilo, byly tak chladné, že se srdcem splývaly. Nyní věděl, jak vznikají ledové sochy – jeho tělo pomalu získávalo průsvitné tóny oranžové a tyrkysové.

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /18 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Aldiana2
      Alim_Thor2
      Devilburns1
      Eugene2
      Jakub.s1
      Kanyapi1
      Keshick1
      Liquerier1
      Lutus1
      Mercedes1
      Milwa1
      Mofik1
      Nagyn1
      Petwald1
      Rohi2
      Saitohimea2
      SatanX3
      Teranell3
      Tolpen1
      Upirka.Katrin1
      Wessna1
      Wingy1
      Yenn2


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).