Podzimní dny a podzimní noci Norwika 27. února 2015
Listí, vítr, sluneční svit. Je krásný podzimní den. Nos naplňuje intenzivní vůně zetlelého listí, která postupuje do hlavy a dráždí čichové centrum. Stačí stočit oči k zemi, spadané listí šustí pod každým krokem. Stačí stočit oči vzhůru, klenoty žluté a červené k zemi se snáší pomalým, houpavým pohybem. Snáší se ladně a vznešeně z mohutných korun dřevěných titánů. Jejich kůra se ve slunečním svitu leskne a uvolňuje vůni dávných dob. Listy titánů starých stovky let zpívají ve větru píseň ztracených věků. Občas nějaký se utrhne a míří k zemi jako vzkaz. Vzkaz, který najde svého majitele, rozpadne se na miliardu drobných částeček, jež nasytí půdu. Z půdy vyrostou noví titáni. Noví titáni, kteří budou za mnoho set let zpívat potomkům písně našeho věku. Luna, mračna, stříbrné hvězdy. Je krásná podzimní noc. Slunce zapadlo za obzor a zdejší kraj osvítilo oslnivě rudou září. Záře opadla a noc přejala své žezlo. Všude tma, nic než tma. Zvířátka se odebrala k spánku, jen smečka vlků v lese dalekém vyje na měsíc. Na čarovnou lunu, která vrhá mrtvolně bledé svoje světlo do té noční krajiny. Vrhá bledou svoji zář na hladinu černého jezera, ve dne černé, v noci bílé, vždy však své a tajemné. Vrhá bledou svoji zář do nočních měst, ve kterých umírá v nerovném zápase s elektrickým osvětlením. Umírá a znovu ožívá. Ožívá v temných pohaslých uličkách pro ty, kdož její krásu docenit dovedou. Vrhá bledou svou zář na obličeje spících lidí, kteří jako by už v hrobě byli při jejím něžném doteku. On však měsíc není zlý, tváře jejich v spánku omývá a starostí a zármutků všedního dne zbavuje. Jsou však lidé, kteří nespí, stojí u okna a uchváceně pozorují klidnou dynamiku temné noci. Takové měsíc vyhledá, bledým paprskem po rameni poplácá a ke svobodnému úprku vstříc divoké noci vybídne. V černé, děsuplné krajině za spolupráce temných mraků nejhorší jejich přízraky zhmotní, aby je mohl nechat ve tmě rozplynout a nocí pohltit. Člověk pozvedne zrak svůj k nebi, kde září stříbrné hvězdy. Září na dosah ruky, a přitom nekonečně daleko, hlava se z toho točí, člověk vysílený k zemi klesá a v spánek hluboký upadá. Ráno vstává do krásného podzimního dne zbaven svých přízraků.

Názory a komentáře ( 0 /3 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Azurac	2
HadejKdo	2
Kanyapi	1
Retes	2
Scarecrow	1