Věk vážky: Kapitola 6. - Horních pět tisíc Tolpen 4. února 2019
Před pár lety jsem měl spolubydlícího pantherenskýho neotradicionalistu. Mimo jiné mi sehnal brigádu v místním tchi-sai, ale to není teď podstatný. Studoval psychologii a přišel s teorií, že všechno podstatný se o někom dozvíte, když vám pravdivě zodpoví na otázku, koho z Pětice by byl ochotnej mít za spolubydlícího. Korvův dům, a když říkám dům, myslím menší vilu, dával jasně znát, že tady nemají Kuchiquienašiho jako spolubydlícího, ale přiženili ho do rodiny a každý jaro spolu jezdí do hor na chatu. Já Železnýho anděla nemám moc rád, takže jsem úplně nadšený nebyl. Spíš jsem začínal mít ten dojem, že mám nakráčet do sídla Technokratů, jenže v roli Matriarchy nebude Barba Stella*, aby to vůbec stálo za to. Ničemu nepomohlo, že dveře nepřišel otevřít ani Korv, ani jeho žena, nýbrž dvě sloužící. Na druhou stranu, v týhle čtvrti nešlo čekat nic moc jinýho. Obě pantherenky, podle korálků ve vlasech jsem soudil, že jsou zespoda. Jedna z nich měla pod okem trvalou změnu pigmentace, který se neodborně říká tetování, ve tvaru skarešového květu, asi to byla romantička. Navrhla nám, jestli si nechceme sednout do jídelny a dát si večeři, ale s Rattou jsme se na sebe rychle podívali a svorně zamumlali něco o tom, že už jsme jedli. Korv nás přivítal v knihovně. Budu upřímný, vidět ho bez uniformy bylo... No... Takhle, u některejch jedinců si nedokážete představit, že taky občas chodí v civilu. To už si je spíš dokážete představit jen v trenkách. Náš podkapitán je zrovna jeden takový jedinec. Naopak moje osobní chůva Lacert vypadá, že je v civilu neustále, a to na sobě má tu uniformu taky prakticky pořád. Služebný nám nakonec ukázali pokoje. Byly fakt velký. „Jsou to jenom skromné pokoje pro hosty,“ řekla mi ta pantherenka se skareší. Chci dodat, že skromný pokoj pro hosty měl rozlohu mého bývalého bytu a ještě navíc vlastní koupelnu. Taky tam byla malá knihovnička, ale všechny knížky byly buď moc odborně technomantický nebo pantherensky a často asi obojí, malej podlažní počítač a taková hora polštářů, že bych se v nich mohl bez problémů ztratit. Jo, a dvě bonsaje, abych nezapomněl, obojí vřesoviny.** Působilo to na mě jako všechny pokoje pro hosty, ve kterých jsem kdy byl. To jsou dva, kdyby se někdo zajímal. Spousta nevyužitýho místa, příšerně neosobní a neskutečně depresivní. Chvilku jsem využil počítač, abych omrkl všechny ty svoje sociální sítě jako Pískač, Klikblog a Ilgama. Je to geniální způsob, jak zabít dvě hodiny, aniž by si někdo všiml. Byl bych si i něco zahrál, ale kromě šachů a karet tam bylo jenom Hledání min 3D. Tady by se možná hodilo zmínit, že podlažní počítače jsou takový krabičky, který vám promítají obrazovku do prostoru, takže když říkám Hledání min 3D, myslím tím fakt 3D. Strávil jsem dalších deset minut tím, že jsem náhodně šťouchal do prostoru a sledoval, jak mi obrazovka znovu a znovu vybuchuje. Pak mě to přestalo bavit a navíc z prázdna za zády se mi dělalo nevolno. Takže jsem zalezl do pelechu, stočil se tam do klubíčka a usnul. Vzbudil jsem se asi čtyřikrát. Jednou to bylo asi v jedenáct v noci, protože se strhla hlasitá hádka, ale nerozuměl jsem z ní ani slovo. Podruhé někdo práskl dveřmi tak silně, že se museli probrat asi všichni, to bylo asi o půl hodiny později. Ve tři ráno se spustila strašná bouřka a celý Arboret se kymácel ve větru, až jsem málem dostal mořskou nemoc. O dvě hodiny později jsem se vzbudil zimou a vzdal další pokusy se vyspat. Stejně jako jsem neměl večer odvahu testovat večeři, tak jsem tohle ráno neměl ty koule na to se dostavit na snídani. Vzhledem k tomu, že jsem se před domem potkal s Rattou, nebyl jsem jediný. Dost možná taky žádná snídaně nebyla, protože podkapitán Korv, znovu ve své šedo-zlaté uniformě důstojníka, se k nám připojil asi o deset minut později. Svorně jsme zamumlali dobré ráno, protože nikdo z nás nebyl, není a nebude ranní ptáče, a vojenským krokem jsme se odploužili na naši skvělou úžasnou a dokonalou armádní ústřednu, kterou už v životě nechci vidět. Tam jsme ještě hodinu čekali na Sagit, jež přistála se svou rozpadající se stíhačkou tak, jako vždycky - kontrolované ztroskotání na ranveji. Poměrně rychle jsme zjistili, že naše pilotka byla zlitá jak zákon káže. „Co takhle kdybychom ty pizzy naložili sami?“ navrhl jsem, když štos krabic už potřetí vypadl silně podroušené oceltiance z rukou. Nesetkalo se to sice s bouřlivým přivítáním, ale nakonec jsme to udělali, abychom se odsud vůbec dostali. Zalezli jsme do stíhačky. Vzdal jsem jakoukoliv snahu se připoutat, protože jak říkají irbiseni: Amanarathala, kalmaiorathala. Pokud máme umřít, tak umřeme. Připoutat se by ničemu nepomohlo. Pokud nás mělo něco zabít, s velkou pravděpodobností by to byl býval ten T-rock***, který si Sagit pouštěla z přehrávače. A když už ne zabít, tak alespoň ohlušit. Nějakým zázrakem jsme ale doletěli živí, zdraví a slyšící, ačkoliv v Korvově případě mírně zvracející, protože naše trasa byla vskutku... velmi adrenalinová. Ratta kopnutím otevřela dveře do naší jídelny, kde se zbytek jednotky shromažďoval kolem kafe a nechával kolovat hrnek jako feťáci stříkačku. Chudák Oria na sebe to kafe samým leknutím převrhla. „Sakra, Novirigi,“ zabrblal kapitán Lupens, „nemůžeš ty dveře jednou otevřít normálně? Jednou?“ „Kašli na dveře, Cani. Máme problém,“ vrazila mu naše šéftechnička pod nos kalkulačku. *Lacertova poznámka: Gemino má očividně vzdělání v klasických kouscích kinematografie. Technokrati byli více či méně hlavní záporáci ve filmu Pí R na druhou a kromě ucházející zápletky a skvělých dialogů na to všichni koukali kvůli Stelle s cigaretovou špičkou. Je to sice už devětadvacet let starý film, ale taky je to kultovka a udělal fakt velkou díru do světa pro všechny další cyberpunkové kousky. A navíc Barba Stella, to prostě chcete vidět. **Botanická vsuvka: Vřesovina je přesně tím, čím podle názvu je - stromem, který svým vzhledem připomíná vřes. *** Geminova poznámka: T-rock je zkratka pro tigerenský rock. Je to upištěný, v tigerenštině, interpreti balej holky na to, že se oblíkaj do sukní, a chlapy na latexový kostýmky. Taky se tomu říká T-pop. Sagit tvrdí, že je to krásný a expresivní. S rockovou hudbou to fakt nemá moc společnýho, ale některé z poslouchatelnějších kapel místy mírně škrtají o metal. Pokud existuje peklo, je to nákupní centrum Podzimák během porovnodennostních slev, kde hrají T-rock.

Názory a komentáře ( 0 /1 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
HadejKdo	1
Kronikar	1