|
No, nebudu souhlasit s drasňákem Jonem (i když bejbolku Josefa Žabžy bych chtěl ).
Tohle je po dlouhé době opravdu něco, co jsem přečetl jedním dechem, naráz a bez překlikávání někamjinam. Není to žádný dlouhý román o ničem (tedy to, co nám předvedla minule Teranell (nic proti )), i když možná "o ničem" je. Sám nevím. Děj? Nevím, jestli to nazvat dějem, ale něco to má. Je to prostě takový příběh, nic víc. Ani nic míň.
Napsané dle mého soudu dobře, jedna z nejlepších věcí, co jsi kdy napsala, Milwo. Nebýt takových "Co se to děje...???" nebo "Mami...???", bylo by to ještě lepší. Ty tři vykřičníky ZA třemi tečkami jsou jako pěst na oko (nebo jako lama na icq), kazí mi to celkový dojem. Nebýt to tam, jsem úplně v ději.
Místy mi to fakt trochu připomíná i svou famílii, ovšem to je vedlejší.
Jen doufám, že takhle to není u vás .
Takže shrnu: Je tam podle mého pár stylistických chybek, které kazí dojem. Poté ty šílené otazníky, i když to je také vedlejší. Celý děj a příběh hodnotím velice nadprůměrně, vůbec samotnou originální myšlenku (už jsem měl dost povídek o upírech a super temných drsných darkulinských hrdinkách ()) hodnotím také dobře.
Takže sečteno a podtrženo: Dvojka
|