Pavetta nebo Pavettka? Trym 12. července 2018
Hravá Pavettka se rozpovídala nejen o hraní – nenechte si ujít rozhovor s jednou z nekorunovaných RPG autorit. Identitu člověka nejlépe definuje tvář a jméno, zaměřme se proto nejprve na přezdívku, pod níž jsi vešla ve známost. Proč Pavetta? Jak dlouho si tak říkáš? Máš nějaký vztah ke stejnojmenné postavě ze Sapkowského? A proč máš na DA nick ve zdrobnělé formě? Pavetta byla šedá myš, kterou překonala její matka a později i dcera. Sapkowski má mnoho silných žen – Yennefer, Calanthé, Renfri, Ciri… všechno jsou to sobecké mrchy a tedy v zásadě samotné jednotky. To Pavetta nebyla, na úkor své matky a všech ostatních si doslova vyřvala svého milého, který ji později zabil. Řvala tak silně, že málem zničila celou místnost. Tak nějak pro to všechno mě zaujala. Jako nick jsem ji použila v záchvěvu mizivé fantazie, když jsem se přihlašovala zhruba před šesti lety na Dracidoupe.cz, a kupodivu se mi to zalíbilo, jako oslovení mi to je příjemné. A k té zdrobnělině… Všichni, co mě viděli naživo, mi nakonec, ať už jsem dělala cokoliv (byla zlá, hodná), začali říkat Pavettko. :o) Takže při přihlašování na DA jsem si to v sobě konečně přiznala a rovnou se zapsala jako Pavettka. A tvář? Mám dojem, že za celou dobu svého pobytu na DA máš jeden a tentýž avatar, což není úplně obvyklé. Kdo je ta rudovlasá osoba, podle níž tvé příspěvky bezpečně poznáme? Odkud pochází a proč právě ona? Na každém servršeru mám jinou. Tahle je takovou přeměnou mé lišky na Dračím Doupěti. Na Andoru (dívka se sekáčkem) jsem poznávala herní servršery, na Abarinu a Aragornu (bestie) jsem si rozšiřovala obzory a na DA jsem přišla řádit a využít všechny znalosti, možná proto už dospěleji vypadající ikonka. Plus, dle mě, krásná barevnost ladící k černo-červeno-bílému stylu DA. A proč jedna ikonka? Protože pro mě je ikonka něco jako podpis, podle ikonky si pamatuji lidi a vybírám si, kterým příspěvkům dám přednost a kterým ne. Servršery je podivný obrat, vysvětlíš ho? Jako „serveroběžník“ máš ideální předpoklady pro komparaci, takže směle do toho! Který fantasy/RPG server považuješ za svůj mateřský a na kterém v poslední době trávíš nejvíce času (není-li to tentýž)? Kde se ti nejlépe hraje a kde ses nejlépe sžila s komunitou? Samozřejmě v rámci těchto kritérií zhodnoť, jak si v porovnání s konkurencí vede DA. Slovo servršer se používá na Dračím doupěti, což je můj mateřský servršer. Myslím, že to nemá moc hluboký význam. Osobně tam cítím zkomoleninu slova „server“ a „šero“, což se mi po vzoru Lukjaněnka a jeho pojetí „šera“ jako závoje a druhé zpomalené reality opravdu líbí. Kde sídlí pravda, skutečně nevím. A nejvíce času trávím tady na DA. Ad komunita. Vždy mi vyhovuje starší osazenstvo, takže nejlepší komunita byla na Doupěti, ta se teď přesunula více do reality a staré nahrazují mladí, se kterými se ale dá mluvit. DA komunita je příliš hašteřivá a nemá daleko k silným antipatickým slovům. Což mě prvně dost zarazilo, protože je to tu skoro na denním pořádku a dost veřejně. Abarin je mamut, není schopen pořádně uspořádat nějaký sraz, neprojevuje se, nevylepšuje se. Andor je mohutný servršer s komunitou různého věku. Stejně jako všude se tam dají nalézt lidi, co to opravdu žerou, a vznikají tam takové ty vztahy na 300 km, které končí „tragickými“ rozchody. Hra je tam všehochuť a chce to mít čuch na dobrá brůža a spolehlivé PJe. Aragorn je různě vychytávaný servršer zaměřený na mladou komunitu, takže jsou tam třeba dost promakané chatové hry, komentáře k uživatelům, oddělená chatová postava… DA má určitou úroveň a neplodí tolik nabídek dobrodružství denně jako takový Andor, má kontrolu nad kdečím, což zavání cenzurou a nepříjemnou kontrolou. Na druhou stranu proč ne, moc lidí se nebouří a mně zatím všechno prochází. :o) Jen je hodně specializované na fantasy a to v tom pravém smyslu slova, což je škoda, protože protlačit něco nového je hodně problémové, alespoň pro někoho jako jsem já. Holt neoficiál je neoficiál. :o) Rozveď poslední myšlenku. Setkala ses na DA s nějakou konkrétní bariérou, která tobě či někomu jinému zabránila protlačit něco nového? A napadá tě, jak DA z přílišného konzervativizmu a lpění na ortodoxní fantasy léčit? Myslím si, že každý tak nějak naráží na neustálé bariéry. Přeci jenom jsem pro DA toho moc neudělala, jsem tu de facto nováček a už mám plnou tlamku keců o tom, co by šlo udělat lépe. To je taková všeobecná bariéra, že kamkoliv přijdu, pokládají mě za nováčka, a když dobře píšu, pokládají mě za talentovaného nováčka. To jsou kecy, nejsem nováček v RPG, leda v systému. A díky tomu vyžaduji (až trošku sebestředně a kdovíjak) jiný přístup. Tak například. Nepotřebuji, aby mě někdo učil hrát. Nejsem nejlepší, vím to, ale tenhle styl mi funguje a já si v něm dokážu hrát a užít si ho. Nepřišla jsem se na server učit ve stylu „když přijde tvá postava na rozcestí, měla by se rozhlédnout“. Prd rozhlédnout! Když se nerozhlédne, PJ má právo sejmout ji nákladním vozem (pokud jel na nějaký tichý chod) a ne mi ve fóru psát, že to není správně. (přeháním) :o) Mluvíš o fantasy stylu, ale já bych to spíše shrnula pod Dračí doupě. Většina dlouhodobě naživo hrajících doupařů je ochotná si přiznat, že Doupě moc nerozvíjí RP. Nezajímá se o postavu a o její motivace. Jdeš do hospody, potkáš nějakého člověka, ten ti řekne o hradu a ty jdeš zachránit princeznu. Tohle mě baví, jen když chci vypnout, ale neužiji si to jako druhou realitu, protože realita není jednoznačná, nediktuje mi, co mám dělat, když mě to ve škole nebaví… Nikdo za mnou nejde jen tak a neřekne mi „hele, mám pro tebe práci“. Nebaví mě, když vím nejen to, co mám udělat, ale i jak. Úplně nenávidím, když vím, co se ode mě očekává, abych nezmrvila hru PJi a tím i ostatním hráčům. Jenže… dost lidí je na to tak zvyklých a nechtějí myslet. Bariéra jak hrom. Protlačit nové věci není snadné, snažím se teď zapracovat na otázkách do testu pro PJe a není to moc lehké, ale já to zvládnu, už jenom proto, že mám konečně možnost s tím něco udělat. No, osobně mi přístup k množství nových, neokoukaných hráčů zkazilo to, že jsem nebyla schopná dokončit výcvik na oficiálního PJe. Ale dobře mi tak. Myslím si, že seknout s ním byla jedna z mých nejlepších voleb tady na DA. A jak tomu zabránit? No, nejlepší nápady a rozjezdy vznikají spontánně. Na chatu, na chatě. Takže bych stmelila komunitu, aby se mezi sebou míň „nesnášela“ a víc se podporovala. Dohazovala si lidi navzájem a podporovala se v projektech. Pokud je nějaké zdravé táhnoucí jádro, tak se s tím dá něco dělat. Lidi jsou zvědaví, a když do toho jde ten i onen, tak proč ne já? Myslím, že když jsou různé jiné styly dobře a v rozličných variacích naservírované, lidé jsou ochotní je přinejmenším zkusit. Jednou z výjimečností DA je rozdělení questů na oficiální, které by měly být jakoby lepší, a neoficiální, lidové - myslíš, že to má smysl a že z toho plyne nějaký užitek? Respektuješ uživatele s „tituly“? (Barevné kostky, cvičitelé, chůvy, vítězové Malých a Velkých her… odhlédněme od jednotlivců, zajímám se o systém jako takový.) Hehe… no… myslím si, že oficiální questy jsou konzervativnější, tedy víc fantasy, ale to je proto, že mi přijde, že člověk s myšlením ulítlým do jiných směrů nemá moc šanci ve zdraví a pohodě překonat cvičák. :o) Pro nováčka asi dobrý zorientování, pro mě jsou největší tahouni určité nicky. Užitek v tom vidím pro malý piva a ambiciózní duše, které si mohou urvat nějaký ten status v DA společnosti a mohou se ji (skrze nováčky) pokusit někam formovat nebo nasměrovat. Ohledně rozvoje RPG v tom smysl nevidím, protože to není vyvinutý systém. Chybí řádná pravidla, o kterých by se dalo mluvit jako o DA RPG. Kdyby byla a oficiály by byli ti, co je ovládají a vylepšují, bylo by to super. Takhle záleží, jakého chytíš Cvičitele, protože ten má vlastní sadu priorit a jediným stéblem je ukázkový quest. Barevné kostky – jednou jsem četla, co to znamená… ale… hm… oficiál jako oficiál. Cvičitelé – je to sázka do loterie spojená s „chcete mě?“. Lidi, co tu tvrdnou už věky a možná z toho lehce zblbli, nebo jen žoldáci s heslem „někdo to dělat musí“. Chůvy – snůška nudících se chatařů, kteří nevědí, co by roupama dělali; nováček je jedinej magor, co si je vyslechne od začátku do konce :o) ale mají dobrý PR. Vítězové Malých a Velkých her – děti Štěstěny, co našly aktivní quest. Buďme na chvíli pozitivní (jen na malou, slibuju): hrála jsi nebo hraješ tu na DA hry, které stojí za to, kde nadšeně vyhlížíš každý příspěvek? A v čem tkví tvé herní kvality – pochval se: proč by si tě PJ měl vzít do questu a proč by se hráč měl hlásit do tvé hry? Teď jsi mi trošku vyrazil dech. Já a pozitivita? Zajíkají se mi písmenka! Já vyhlížím příspěvky u všech, ráda si čtu, co se dál děje s postavou. Jsem zvědavá na Gurolskou akademii 3, kde je přihlášený Keshick, baví mě Víno a mlha, kde si můžu dělat, co chci, a pak, je to hloupé, mě nejvíc baví moje dobrodružství, ale ne díky mně, ale díky hráčům. Baví mě číst, co ZASE vymyslí a jak spolu kooperují (škoda, že všichni mají v sobě hluboce zakořeněnou tzv. družinovku, takže jsou parta). Zbytek se mi trošku táhne a má svá slepá místa, ale zajímá mě. Proč mě do brůža? No to je přeci jasné, jsem hravá a pokud nutně nepotřebuje plnění bodů od A do Z, tak se může pobavit na ne zcela typickém hrdinském přístupu. Také ráda pracuji s reáliemi světa, díky čemuž hra nabírá na jisté uvěřitelnosti. Proč ke mně do brůža? Uvěřitelný neotřelý svět, který si nesedne na prdel z bandy rádoby dobrodruhů. Svět, který žije a dýchá a záleží na hráčích, nakolik sebou nechají smýkat a nakolik si vytvoří vlastní prostor pro vlastní sny. Vždy existuje možnost projít událostmi tak, jak si to někdo přeje, stejně jako možnost vyrvat Osudu opratě a přepřáhnout si na vlastní koně. Cizí postavy jsou slabé i silné, chytré i hloupé. Dají se znemožnit, odstranit či obelhat. Nejsou nedotknutelné. Historie hráčů není jen nutnost pro úvodní slint a přijetí, ale je to pokladnice jejich vlastních cizích postav v podobě kontaktů, rodiny, nepřátel, spojenců, prostředí či událostí. Pfůů… tak proto. Jak vnímáš postavy, které hraješ? Jsou to abstraktní charaktery, které se zvráceným zaujetím pozoruješ, zatímco se potýkají s těžkostmi - jak činil třeba Dostojevskij? Anebo jsou to různé aspekty tebe samotné? Máš nějakého oblíbeného hrdinu, kterého dlouhodobě pipláš a jsi s ním dokonale sžitá? Mé postavy jsou nástrojem pro moje pobavení. Líbí se mi, když zapadají do světa, když se v něm orientují a žijí, nikoliv přežívají. Mě se jejich těžkosti netýkají, mám svých těžkostí dost. Naopak, jsem mnohem raději, když vidím, že ony jsou na tom hůře než já, což se díky změkčilosti PJů moc často nestává. Postavy jsou samozřejmě nějakou mojí parafrází, nejde hrát něco, co neznám. Na internetu je možné déle udržet pro mě netypický charakter, ale při hraní naživo to nejde. Ale nepředstavuj si to, že jsem to pořád já. Nejsem. To by nebylo vůbec uvolňující, páč se sebou musím být pořád. :o) Hrdina je dokonalý, pokud splyne se světem a s krásou okamžiku. To, co je na určitých postavách půvabné, je zapříčiněno historií, PJem a spoluhráči. A to se nedá jen tak vyvolat znovu. Co PJ, to jiný svět. A co jiný svět, to jiná postava, protože zkušenosti (historie) jsou tím, co utváří charakter a náhled na svět. Spíše mám oblíbená „povolání“, kterými je hraničář/tulák a mechanik. Mám taky archetypy psů, kterými jsou Vločka (směska bojových ras typu brazilský fila/mastif/americký pitbul) a Smítko (irský vlkodav s bernardýnem/novofundlaďanem/bernským salašnickým). Jenže ani to nepraktikuji ve všech dobrodružstvích, protože když jeden hraje dlouhou dobu něco konkrétního, většinou se to stane jeho součástí, a jakmile ti něco přiroste k srdci, už nemůžeš mít ten nadhled. Když pak trpí postava, trpíš i ty. To je k ničemu. Přejděme k tobě jako k člověku. Je vidět, že hraním RPG a celou související subkulturou docela intenzivně žiješ - jak ses k ní vůbec dostala, kde jsou tvé kořeny? Jaký RPG systém jsi zkusila jako první, jaké knihy tě k fantasy přitáhly? A existuje v této oblasti ještě něco, co jsi nezkusila, máš nějaký sen nebo cíl? To je takové suché. Otec mé kamarádky má báječnou knihovnu a dal mi přečíst Kulhánka, což není fantasy, ale tím mě příjemně navodil. Okolo mě všichni četli Tolkiena, který mě nebavil, a nemohla jsem se přehoupnout přes 100. stranu. Po Kulhánkovi přišel Sapkowski a ve chvíli, kdy jsem dočetla poslední díl Zaklínače, Paní jezera, jsem šla okolo Zdravé výživy. Prodavačka, taková věčně mračící se ženská, něco četla. Už jsem se s ní párkrát viděla, tak jsem jí položila tu dementní otázku: „Co čtete?“ a ona, že to neznám. Nedala jsem se. Četla Věž vlaštovky (předposlední díl) a zatraceně se divila, že taková kreatura jako já něco takového zná. První za ten den z těch, co se ptali. Teď jsme „nejlepší“ kamarádky (nenávidím to slovní spojení, protože na záchod spolu nechodíme). No a ona byla PJka a hrála Dračí doupě. Jednou jsem jí chtěla uspořádat hru, a abych ji neunudila k smrti, šla jsem na internet hledat nějakou pomoc… Jéžkovi voči, cíl… nezkusila… moc ty otázky žereš. :o) Já fantasy tolik nežeru, abych si v něm stanovovala cíl a abych pro něj urvávala z mých úžasně nedosažitelných načechraných vzdušných zámků. Spíše jen nešetřím slovním spojením „proč ne“. Leckdo jistě bude souhlasit, že jedinečnost člověka stojí na drobnostech. Na závěr se proto krátce vymez vůči následujícím pojmům, případně definuj svůj vztah k nim; uvidíme, co to o tobě v očích čtenářů vypoví. Pivo značky Staropramen – je levné, neurazí. Lepší je, když je jen půllitr s potiskem „Staropramen“ a v něm se čirou náhodou nachází černý Kozel nebo černý Budvar, Budvar Kroužek, Svijany (kvasnice, kněžna)… Homosexualita – u holek něco jako vylepšená „hra“ na nejlepší kamarádky. U chlapů je to vklíněná něha, kterou se nebojí dát najevo. Rozhodně zajímavé téma na debaty do hospod, i když u tématu gayského porna na mě, tuším, už dvakrát skončilo pivo, to kvůli mohutné gestikulaci kamarádů. Fenomén 2012 – na něčem se musí kasírovat prachy a Harry Potter končí 2011 a počítače rozdýchaly rok 2000. :o) A když to náhodou nevyjde, stejně přepočítaj kalendář. Domácí zvířata – bezva společník, ale kupa starostí, když má jeden toulavý nohy. Zdravá výživa – mám ráda lidi, co to neberou jako trend. Je to životní styl, který dokáže být stejně drahý jako nákup goth hadříků. Člověk do toho musí jít srdcem. Jinak já zdravou výživu mám ráda, hlavně v podobě lahůdkového tofu, francouzského droždí (na chlebíku s máslem), fíkových tyčinek a Tataráčku (vegetariánská paštika). To je vše. Díky za rozhovor, bylo mi potěšením. Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v červnu 2011.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]