Netvoři z oceli
Elanius 1. října 2014 |
---|
Netvoři z chladné oceli, Řvou šedivou a rudou mocí, Hrdí a hroziví železní vlci. Trhají muže i bílé kostely. Otřásá se orná půda, Na suť praská silnice, Požírá lidi i vesnice, Nezastavitelná zrůda. Srdce z wolframu a masa, Ač hoří v lidské hrudi, Ocel na dotek hřeje i studí, Někteří řekli by - krása. Lidé již nejsou jak dřív, Stali se mincí dvou stran, Někteří potravou vran, Svět šavlí kozáckou křiv. Ti uvnitř to nespatří, Vidí jen směšnými průzory, Jasné a spoutané obzory, Užívat mysli se nepatří. Osud si oni nevolili, Stali se nástrojem v nástroji. Koně v železném postroji, Netuší krve co prolili. Nesvedou obrátit hlavu, Nemohou a nechtějí. Vidět zas to, co již viděli, A prý tím nejsou v právu. Kdo z nich žil lépe, Ten, který přežil? Tvor pulsujících žil, Jemuž ještě srdce tepe? Nebo snad šťastlivec, Co žít již nemusí? Sladký spánek zakusí, Zakopaný kostlivec. Žel lidé nevzpomenou, Čím je kov a plášť, Drží navždy starou zášť, Po rudých touží ramenou. ................................................. Drobný počin vzniklý při úvahách o vrcholně nešťastné situaci na Ukrajině |