Z pohledu psího Azeret 8. května 2017
Sbírka - předmluva Já zdravím vás, mé jméno jest Herold. Paničkami milován. S láskou vychován. Avšak se střevem básnickým. Inovace? Říkám haf! Průkopníkem psím se tímto dílem chci stát. Nechť tato sbírka je odkazem mým od let štěněcích až po stáří. Ať baví či je poučná, ale nebraňte se jí. Mám hlad a jsem vzteklý To jsem vám to jeden den spal. Zakuklený v pelíšku. Do klubíčka stočený. Ocásek v tlamě. A co nevidím? Žena - dvojnožec nese jídlo! K mému zděšení však nebylo pro mě. Kde mám misku? Kde mám jídlo? Jak si o ně mám říct? Rozkoušu vám papuče, a je to! Nezbyde z nich nic! Zapnutá televize Deset minut po půlnoci, bliká to, svítí to, křičí a jásá. Podivná bedna. Piští konvice, neustálé cvakání cinkání a vibrace pelíškem se mi rozléhají. Víte, že mám citlivé uši? To jen vy jste tak nahluchlí! Psí pohled, zakňučení a pak tma. A ticho? Zamilovaný Herold Hebký chloupek, ladný krok, a ten čumáček! Má očka, černé korálky, fascinována. Něžná ouška, slyšte můj štěkot! Chlupatá Bublinko, vyznávám Ti psí cit s ocáskem sklopeným. Bouřka Pod dřevěným rámem na studené podlaze já se krčím strachy. Ocásek sklopený, chloupky v pozoru modlí se, a pak hrom! Proč to blýská? Co jsem provedl? Pomalu kulím do tmy očka. Prosím, přestaň, já to tak nemyslel! Na psí uši! A už jen kape. Pustí mě? Jde se na to, hora čeká, pejsek hop. Hop! Klouže a vrže. Támhle dveře zapovězené ložnice, jak moc tam já chci! Ještě kousek, už se blížím! Zvedám packu, škráb a škráb! I letěl jsem do Francie Stál jsem tu a čichal, mon petit ami, s psím knírkem slečnám francouzským jsem říkal: „Bonjour.“ Velkým cestovatelem, světákem všech stromků na náměstí Belfortu! Říkám vám, kdo tu nebyl, jako by neštěkal. Už víte, jak packou vyklepat Au revoir? Věrnost člověčí Bylo to, když padlo temno na městské uličky, v tu chvíli mi došlo, že dvojnožci jsou nelidští. Možná mají jazyk, ale to my přece taky! Ale co mě pohoršilo, to byly vztahy! Mají oni zvláštní metodu! Když si věrní chtějí být, musí stejně jako při venčení obojek nasadit! Strach Kapka deště mi na čumáku ulpěla. Znova. Proč se dvojnožci bojí deště? Nostalgická Mezi obrubníky já toulám se rád, každé známé stéblo trávy mává mi na pozdrav. Vím, kde mám domov, kde mě rádi mají, kde mi najíst dají. A ta nejlepší věc? Když podrbou mě na oušku a já vím, že každé stéblo trávy a obilí jako rozcestníky mi ukážou ten správný směr. Domů. Pro pokrytce Jednou v noci tak moc pozdě, kdy i měsíc spí a hvězdy svítí rudě, já byl zvědavý a vlezlý. Co se to v té ložnici děje? Hrůza, děs a mráz! To se sluší? Podivné tvary, strašlivé zvuky. A co ten smrad? A vy, dvojnožci, vy mi budete říkat: „Fuj!?“

Názory a komentáře ( 0 /3 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Kanyapi	1
Kibe	1
Yenn	1