|
Takže konečně i já...projela jsem to hned po uveřejnění, ale pořádně až nyní.
Trošku souhlasím s Andílkovým hodnocením, konkrétně jeho druhý odstavec je dost výstižný - nepřekvapí, ale ani si na to nehraje a nemá to zapotřebí. Víc než o pointu, nebo šokující konec jde o myšlenku samotnou.
Je to hodně dobře napsané, délka je akorát, jen mě zamrzelo, že z toho mám pocit, jakoby tam bylo malinko víc krajek, než je třeba, ale zas tohle těžko napsat jinak a líp.
Myšlenka je zajímavá, jenom je tak průrazná, že svádí k pocitu, že jsem to už někde četla. Na druhou stranu si nevybavuju žádný konkrétní případ kde jako - takže jde asi spíš fakt jen o ten dojem...což bych vztáhla jako kompliment, evokuje to pocit, že už to bylo vydáno:D
Váhala jsem jak takovou věc hodnotit, protože ač je dost umně udělaná, přece jen mi tu něco nepojmenovatelného skřípe. A tak jsem si vzpomněla na pianistu, co mi celé roky bydlel nad hlavou a naštěstí takhle neskončil a dávám za jedna.
|