Růže Ayira 2. srpna 2014
Táži se otázkou prostou, proč růžím trny rostou? Květy tolik sladce voní, když ráno mlha slzy roní, plátky rudého sametu. Pohladit je holou dlaní, to je moje prvé přání, než sama s nimi odkvetu. Běda však mé bílé kůži, když v záhonku zlomím růži, trny mě rázem poraní! Rudou krví toho květu obrátím se tváří k světu, v útěku nic mi nebrání. Já ale pláču nad tou růží, ne nad zraněnou bílou kůží, vždyť ta se brzy zahojí. Kvítek však ztratí sladkou vůni, jako odraz hvězdy v tůni v mlhavém ranním závoji. Což nevidíte, lidé prostí, jakou krásou svět nás hostí? Každý plátek růže rudé slzou v našem oku bude, píchneme-li se o trní. A každá zlomená květina bude to sama, jediná, jež naši duši očerní...

Názory a komentáře ( 0 /2 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Azeret	1
Elanius	1
Kanyapi	1
Lutus	2