Duší celkem: 925
Přítomných duší: 2
V krčmách: 2

      Knihovna

      Krásná literatura

      Mytologie – Skandinávie poprvé
      Moire

      20. března 2018

       
      Středověcí seveřané mají pověst národa divokého a barbarského. O tuto pověst se ale zasloužila především jedna ze společenských vrstev tohoto národa – vikingové.
      Zatímco se převážná část obyvatel většinou nehostinného severu živila hlavně farmařením a lovem divoké zvěře, vikingové obstarávali obživu sobě a králi obchody na objevitelských výpravách a kde se dalo ušetřit, tam i plenením a rabováním.

      Myslím si, že už bylo na čase zabrousit do vod severských tradic a mýtů, už jen proto, že mnoho z nich má svou odezvu i dnes. Na rozdíl od ostatních evropských národů se skandinávcům dařilo dlouho odolávat christianizaci a i po začlenění křesťanských zvyků do jejich každodenního života si nechali mnohé ze svých pohanských zvyků. Nejen díky tomu se podařilo uchovat tolik informací o jejich tehdejší kultuře. Aby nikdo od začátku netápal, co že to chtěl básník říci těmi odezvami do dnešních dob, uvedu jeden příklad za všechny: kdo by si myslel, že přenášení nevěsty přes práh je tradicí křesťanskou, mýlil by se – tento obyčej, podobně jako mnoho dalších, pocházi ze Skandinávie. Podle Seveřanů jsou dveře portály do jiných světů a kolem nich se shromažďují nejrůznější duchové. Jelikož věřili, že je špatným znamením, klopýtne-li nevěsta přes práh, musel ji přes něj přenést ženich.

      Ale k věci. A od začátku.

      Už v úvodním článku jsem zařadila severské náboženství mezi ty, jež se víceméně orientují na válku, boj a v neposlední řadě vítezství. Za tímto tvrzením si sice stále stojím, ale mým úkolem je osvětlit i ostatní aspekty severské víry. Největším dnešním zdrojem severských mýtů a pověstí jsou obě islandské Eddy a Heimskringla od Snorriho Sturlusona, který věřil, že hrdinové a bohové z pověstí se dají spojit se skutečnými historickými postavami.
      Podle Eddy se svět dělí na devět říší, které spojuje obrovský jasan, Yggdrasil, který je centrem univerza. Jeho tři kořeny, jeden v zemí bohů Asgardu, druhý v zemi obrů Jötunheimu a třetí v říši mrtvých Helheimu, jsou neustále okusovány drakem (nebo hadem) Nidhögrem. Na nejvyšší větvi zase sedí mohutný orel.
      Kromě tří říší, které leží mezi kořeny posvátného stromu, se o Yggdrasil opírá dalších šest: Midgard, země lidí, Vanaheim, domov polobohů, Muspellheim a Niflheimr, říše prvotního ohně, respektive ledu, a tři domény jednotlivých ras skřítků – Svartalfarheim, Alfheim a Nidavellir. (Severská božstva se dělí do dvou rodin – Ásů a Vanů. Ačkoli původními bohy jsou Ásové, později se po sérii dohod a sňatků stávají Vanové jeich rovnocennými společníky. Vůdcem obou rodin je Odin se svou ženou Frigg, bohyní sňatku a domova.)

      Jelikož věnovat článek severskému pantheonu je jako házet zrní do sýpky, chtěla bych svůj prostor nejen v tomto čísle věnovat ostatním, neméně důležitým bytostem, které se o životní prostor dělí s lidmi a bohy. Jednou z nejdůležitějších postav, která toho má na svědomí víc než kterákoli jiná je Loki. Doslovný rarach, o němž se nedá říct, zda je dobrý, nebo zlý, poněvadž veškeré své kousky neprovádí s jiným popudem než pro zábavu. Fenrir, jeho vlčí syn, kterému je souzeno za konce světa, Ragnaröku, zabít samotného Odina. A v neposlední řade Ymir, obr, díky kterému vznikl svět.

      Zde přichází na řadu laskavý čtenář. Všichni, kteří mě alespoň maličko znají, vědí, že severská mythologie a kultura vůbec jsou mi velmi blízké. Přemýšlela jsem o možnostech a pojetích, které pro toto téma mám. A musím s pravdou ven, bylo jich hodně.
      A s každou další větou přibývaly nápady, fakta i domněnky, které bych chtěla zmínit. A já nechci nic zajímavého vynechat.
      Rozhodla jsem se proto, že pojednání v tomto čísle nebude nic víc než návnada s háčkem na konci. Chtěla bych přístích několik článků udělat jako takové ‚psaní na přání‘. Pište mi na havrana, na fórum nebo na e-mail, o jakém aspektu severské kultury byste chtěli číst, co vás zajímá a kde třeba nejste zas tak erudovaní.
      Já vám za to slíbím, že zjistím a vykopu, co můžu, a sesmolím to pro vaše ctěné potěšení do stravitelné podoby.

      Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v září 2009.


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).