Petr Heteša – Ruská ruleta Matob 10. července 2018
I v krematoriu může být pořádně živo a veselo! Petr Heteša je za posledních pár měsíců velmi spisovatelsky plodný – po Nevermore Baltimore a tetralogii Cybrain, která vycházela na pokračování jako knižní příloha časopisu Pevnost, přichází s další knihou, nesoucí název Ruská ruleta (a to prý nakladatelství zaslal asi čtyři další rukopisy, které jsou připraveny v brzké době k vydání). Zápletka je poměrně jednoduchá – z krematoria se začnou ztrácet mrtvá těla, a tak je na jeho řediteli Igoru Gromském, aby objasnil, co, proč a hlavně jak se to sakra stalo! Vzhledem k tomu, že se o tom píše v předmluvě, bude s těmi ztracenými mrtvolami zajisté ještě nějak souviset soška tříhlavého Kerbera, o čemž Igor samozřejmě nic neví (zřejmě předmluvy nečte). A aby nebyl všem lapáliím konec, objeví se mrtvola, která v krematoriu přebývá… První polovina knihy je vyplněna svižným pátráním plným humoru a nadsázky, ale čím víc se blíží Igor vyřešení záhady, tím víc celá zápletka úpí. Přibývá teorií, spekulací a celé rozuzlení je neslané nemastné a zanechává mnoho otázek a otevřených dějových linek. Takže z dobré detektivky se nakonec vyklube zakuklená scifi (ale to vlastně není tak úplně jasné), která se prošla kolem několika hororových a akčních knížek a lehce k nim přičichla. No jo, jenže když chrlíte romány jeden za druhým, tak kde má člověk pořád ty skvělé a originální zápletky brát, že? Jednoznačným plusem je prostředí, na němž se autor doslova vyřádil. Celá kniha se odehrává v Moskvě a Heteša se nebál podat ruské lidi tak, jak si je našinec představuje. Kniha je napěchovaná tupými ruskými byrokratickými úředníčky, ke kterým stráží cestu naopak docela milé (a mnohdy i přitažlivé) sekretářky. Nemůžou chybět nezbytní mafiáni s mizerným vkusem v oblékání a samozřejmě prostí lidé, kteří se dívají na svět s nesmírným gustem a neutuchajícím nadšením, převážně přes dno panáka s vodkou. Humor a ironie se proplétají celou knihou a dávají jí velmi osobitý ráz, který nejednoho čtenáře pobaví. Typizace postav je bohužel i kamenem úrazu, neboť když se postavy chovají přesně tak, jak od nich čtenář očekává, nemají moc čím překvapit. Kromě toho se Heteša dívá na svět Gromského očima dost stereotypně – muži jsou poměrně nezajímavými objekty, ale u žádné ženy v průběhu knihy neopomene popsat, jaké má vlasy a také prsa (a možná i barvu očí, když stojí za zmínku). Vzhledem k tomu, že většina žen má prsa úctyhodných rozměrů, může si nepozorný čtenář místy připadat jako při čtení nejnovějšího bestseleru Přemka Podlahy zaměřeného na chov koz a pěstování melounů. Kromě toho také všude pobíhá spousta buršů – bůhvíodkud Heteša to slovo vylovil, ale opakuje se už v několika jeho dílech a postupem času začíná být v textu poměrně rušivé (čti otravné). Pokud jste ochotni obětovat pár hodin času na čtení v autobuse nebo vlaku, nenechte si Ruskou ruletu ujít. (Ne)pointa vás možná trochu zklame, ale jako oddechové čtení je tato knížka ideální. Navíc se určitě skvěle pobavíte, užijete si něco málo lehké erotiky a na konci prostě knížku odložíte s mírně rozpačitým pocitem. Nic víc, nic míň. 50% Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v květnu 2011.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]