Bouře Jakub.s 12. května 2010
BOUŘE Po nebi rozprostřela se oblaka temná, jen na obzoru skvěla se silueta postavy, čekajíc, kdy bouře se dostaví. Onehdy vítr zvedal se prudce a zněla píseň dojemná. Snad jen krysa nicotná, ta mezi stromy pobíhala, s vyděšeným pískotem vždy před bouří se ukrývala. Ukrývala – bála se, když přišla bouře po čase. A pak, když ta šeď tmavých a hutných mraků, oblohu celou zaplavila, rozléhala se melodie tajemná, tajů skrytých duše hloubi, a první blesky bičovaly oblohu, když stín klaněl se, on klaněl se Bohu. A postava dál vzhlížela, vzduch naplněn zvláštní předzvěstí byl, náhle se dosti sešeřelo, a les šeptal, les ševelil. Silueta náhle zalekla se, postava zhroutila se k zemi, stín jen mihl se a zmizel. Strom ve větru se kývá, plameny sžírajíce jeho maso, vesele poskakují po kůži rozpraskané. Strom sténá, pláče, vyje bolestí... Proč? Proč jej potkalo toto neštěstí? Skučí, jeho kůra praská, naposled vítr listy laská, naposled strom větvemi lomí, už skomírá, naříkají další stromy. Malá krysa, ta mezi stromy pobíhá zas, bouře končí, porozhlédnout se po krajině je čas. V malých černých očkách krysy, jíž po tváři rozběhl se vyděšený stín, zrcadlí se plameny skomírající, smutný splín. Tajemná melodie dozněla, bouře se loučí s krajinou, sny a touhy také odejdou, ze snů se vzbudíme, touhy pominou. Postava zpět se nevrátí, strom také ne, když duši plamen zachvátí, tak vše je ztracené. A ta krysa? To maličké a němé stvoření? To drobné nicotné zvíře? Už spí pokojně ve své díře... Báseň končí, verše se krátí, píseň dozněla, duše se ztratí... Prach splyne se zemí, zem splyne s prachem, a ta krysa nicotná, ani ty stromy, už netrpí strachem. Blesky uhasly, mraky vítr odvál, plamínky vyhasly, dozněl hromový chorál. Měsíc se objevil na nebi v celé své kráse, nastala klidná noc. Už zase. Už zase.

Názory a komentáře ( 0 /20 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Arsi	1
Azeret	1
Eriu.Anellien	4
FalkaDragi	2
Harrieta	3
Kanyapi	1
Keshick	5
Konila	3
Kwjetak	4
Liquerier	3
Lutus	1
Nejshy	2
Teatria	2
Vondluc	1