Střípky z Pragoconu Angeluss 12. března 2018
Třináctý ročník Pragoconu je zdárně za námi, a přestože třináctka je všeobecně považována za číslo nešťastné, troufám si tvrdit, že jsme si ten dubnový víkend plný fantasie užili. Náš příchod na scénu byl trochu ostýchavý na cizí území s cizími fantazáky jsme se přeci jen společně vypravili poprvé. Z původně přihlášených se nás mimochodem sešlo třináct, ale žádnou číselnou mystiku bych za tím nehledal. Náhoda. V tomto článku definitivně poslední. Dost možná, že někde v zapadlém růžku byla zamčená třída s tajemnou třináctkou na dveřích, že v některém z programů bylo třináct přednášek, anebo jsem šel za ten víkend třináctkrát na záchod. Možná a možná taky ne. Neznámé prostředí je třeba prozkoumat. První hodinu musela naše chodbami bloumající skupinka působit směšně. S grimasou umělých lidí jsme prošmejdili celý ten labyrint, nakoukli do prozatím poloprázdných místností a v uzavřeném kroužku se divili tomu, že svým zjevem nikoho neokouzlíme natolik, aby k nám přišel a vtáhl nás do dění. Tohle je čas, kdy se vám na conu hodí kamarádi. Dokud někam nevpadnete, připadáte si úplně mimo, jako byste vrazili do třídy vprostřed vyučování. Občas si říkám, že by na conech měli existovat nějací lapači, kteří vás zezačátku do jedné z místností prostě hodí. Ten první nesmělý krok mě totiž vždycky stojí víc sebezapření, než bych si dokázal připustit. Přirovnat se to dá snad jen k nevoli z ranního vstávání. Zpět k našemu malému průzkumu: místností ubylo – na rozdíl od Gameconu a Festivalu Fantazie se Pragocon pravidelně zmenšuje. Je to takový drobeček mezi velikány, kterému pomalu dochází šťáva. Už to zdaleka není velkolepá oslava veškeré fantastiky. Od minulého roku se ztratil Maelström i Prague by Night – dvě modly RPG a LARPu. Třináctý Pragocon byl více než co jiného srazem několika fantasy komunit. Spodní patra obsadili potrhlí Potterovci. Kdo z vás ještě nezažil přepadení magickou hůlkou ze zálohy, nepochopí. Ti sečtělejší mají ve zvyku vykřikovat nejrůznější strašidelná slůvka, o jejichž slušnosti mám dodneška pochyby. Brrr. V prostředních patrech vládlo anime v podání Kuřete s bambusem. Význam názvu mi uniká. Ani kuře, ani bambus se totiž za celý víkend neobjevily. Místo nich přišla spousta ušatých, mňoukajících stvoření blíže neurčené rasy a samozřejmě lolitky – lidem nad pětapadesát kilo by se tahle móda měla zakázat. Brrr. Střešní apartmány osídlily RPG weby jako Andor, Aragorn a Dračí doupě. Nechci tvrdit, že tam nahoře byli všichni normální. Moderní Dante by mi svou předimenzovanou kosou nejspíš usekl nějaký ten úd, ale po projití peklem a očistcem dole se třetí patro dá s trochou zvrhlé fantazie prohlásit rájem. Ostatní linie jako stolovky, literatura a manifest fantastiky se i přes velkou snahu krčily v pozadí. Ne všechny cony se snaží upoutat svou okázalostí. Komorní atmosféra tentokrát vůbec nebyla na škodu, naopak dala vyniknout právě komunitní části, na které se letos podílelo i DarkAge. Svou troškou do mlýna jsme měli doplnit sobotní program Andoru, snad náhodou se nás, zmateně bloumajících oveček, ujali právě Andoráci hned od začátku. Tedy ujali – do jejich přednáškové místnosti jsme byli doslova bez milosti nacpáni. „Resistance is futile“. A tak se v místnosti věnované improvizovanému divadlu – mimochodem velmi pěkně improvizovanému – započalo i naše dvoudenní improvizované představení… Snad nebudu lhát, když řeknu, že napoprvé to nebylo zlé. Tři sobotní přednášky se poměrně povedly. Mušky, mouchy i nepříjemné masařky se tu samozřejmě našly, vize organizátorů byly však mnohem apokalyptičtější. Sestřihy všech přednášek najdete na DarkAge ve srazovém fóru Pragoconu (Sekce Ostatní -> Srazy). Publikum, hlavně v podvečerním programu, bylo hodně skromné. Takový už je úděl nováčků. Ti, co přišli, ale neodcházeli, neplakali, nepokašlávali ani nešoupali nedočkavě podrážkou o podlahu. Sluší se poděkovat všem, kteří se zapojili do diskuse a způsobili tak přetažení programu o dobrých dvacet minut. Každé takové minutky si samozřejmě vážíme a zároveň se za ni omlouváme Andoru. Zažili jsme i ostudnější momenty. Třeba když se ode dveří vprostřed přednášky ozvalo Winitarovo pronikavé „Hele, tak my už dem na voběd!“ Marně jsme předstírali, že k nám Wini nepatří. Někdy se naopak rděli ostatní. Svěřit nám anime dotazník se nevyplácí. Naše kolektivní gumídkovské odpovědi s příchutí vietnamského rozsypaného čaje se musely při vyhodnocování vyjímat. Nikdy jsem si například nemyslel, že sousloví „Eš Kečem“ se dá napsat tolika způsoby. Slečna, co nám dotazník svěřila, se potutelně uculovala celý víkend. To už se ale dostáváme k maličkostem a ty byste si měli vychutnat prostřednictvím komentářů. Řečeno bylo vše, shlédnuto nikoli, a proto vás opět odkážu na idea uvnitř srazového fóra Pragoconu. Scény z šermu a noční fireshow rozhodně patří k věcem, které se vyplatí vidět. RoboSumo S překvapením jsem zjistil, že je to celkem zábava. Jde o „sportovní disciplínu“. Roboti spolu soupeří ve vyznačeném kruhu a snaží se jeden druhého z kruhu vytlačit. RoboSumo se dělí do tří kategorií: micro sumo, mini sumo a sumo. V každé kategorii jsou předepsané rozměry kruhu pro souboj a půdorys robota. Výška robota není omezena. V Česku se provozuje hlavně mini sumo. Japonští „magoři” provozují sumo s velkými, tři kilogramy těžkými roboty, kteří jsou mnohem rychlejší a jsou vybaveni silnými motorky. V rámci strategie mají roboti naprogramovány úhybné manévry, namontované radlice pro nabrání soupeře, vidle či praporky jako klamné cíle. Malí roboti jsou pomalí a je to taková přetlačovaná. U velkých je to mžik. Až zpomalené zábery ukážou, jak se vše událo. http://www.youtube.com/watch?v=7OWopN7Wysg      Winitar Nejlepší úlet na Pragoconu dle mého bylo improvizované divadlo, které se odehrálo hned první den akce. Čekal jsem sice „zábavu“, při které se budu ošívat trapností i za herce, ale byl jsem dost mile překvapen. Účastníci byli zkušení, vtipní, nebáli se a vůbec jim všechno vycházelo. Snad příště by to chtělo více bačkor (vyjadřovat nespokojenost s verdiktem sudí lze jistě civilizovanějšími způsoby, ale házení bačkorama je zábavnější ]:}) a větší místnost.      OrcSlayer Nejzajímavější zážitek z celého Pragoconu byla pro mě večerní Fireshow, co se konala druhý den programu. Nebyla první, kterou jsem kdy viděla, přeci jen na historických akcích to bývá jako zpestření časté. Přesto něco na téhle bylo jiné. Nedělali to pro peníze jako jinde, ale proto, že je to bavilo, a bylo to na nich vidět. Líbilo se mi provedení a výběr hudby. Úplně nejlepší byl ale závěr celého představení, když místo aby koule na konci řetězu jen tak hořela, tak při doteku se zemí z ní sršely jiskry. Nevím, jak to popsat, ale jako zážitek to byl neuvěřitelný a jsem ráda, že mě kamarádi přemluvili tam zůstat.      Alissea Na Pragoconu mě zaujali hlavně lidé. Všude spousta lidí – jako bych se vrátila do školních let. Jedna třída vedle druhé a v každé jiný předmět, v každé jiní lidé. Po otevření jedněch dveří se na mě otočily rozesmáté obličeje, které jako by mě zvaly dovnitř. Po otevření jiných, byl v očích, které se ke mně obrátily, vidět nesouhlas s tím, že bych byť i překročila práh. Bylo příjemné potkat na chodbě lidi, kteří se usmáli a kývli hlavou na pozdrav, stejně jako mi úsměv brali lidé zamračení a nepřátelští. Celkově však bylo více těch milých, koneckonců si očividně uvědomovali, že jsme stejní a stejném místě a za stejným účelem: pobavit se. Pragoconem jsem prošla s úsměvem a bylo příjemné posedět ve třídě na jedné z mnoha hodin v přátelské atmosféře, ve které bylo cítit souznění s ostatními lidmi se společnými zájmy, jako mám já.      Nehvizdek Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v květnu 2009.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]