Duší celkem: 900
Přítomných duší: 0
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Věk vážky: Kapitola 2. - Za kafe
      Tolpen

      23. března 2015

       
      Kachenzeira*! Mám v sobě přes pět kafí a pořád se mi chce spát. Ale v šest se mi konečně podařilo dát do kupy tu přihlášku a poslat ji.
      Gwelch t'gaira**! Padl jsem do pelechu a páni, oni mi odepsali. Mohli ten text napsat trochu osobněji, když na to přijde. Něco jako třeba:

      Milý Gemino!
      Sbal si svoje saky paky a spánkově deprimovaný se dostav k nám na ústřednu ještě dneska ve čtrnáct nula nula nebo tak nějak.


      No, tak jsem se dostavil. Nejdřív mě seřval nějaký chlápek u přepážky, že pokud chci do armády (což nechci), tak nemám stát ve frontě a zabírat tu čas i místo důležitým věcem. Do hajzlu s těma úředníkama, ale fakt.
      Takže jsem se dopotácel s kafem z automatu v ruce přes celou budovu, abych od sekretářky dostal papír. Mám takový matný dojem, že nebude toaletní...
      Sekretářka ve mně vzbuzovala dojem přeslazeného kondenzovaného mléka. Tedy něčeho, co zvládám pouze dobře naladěný, a stejně mi potom půl hodiny minimálně trnou zuby. Po oné půlhodině se většinou dostanu k nějakému alkoholu.
      Ale co, tak dostal jsem smlouvu, jsem teď oficiálně voják. Za čest, slávu a mou rodnou vlast! (A za kafe, pizzu, pelech a chlast.)
      V jedné ruce kafe, v druhé kufr a na tu smlouvu bych býval potřeboval třetí horní končetinu. Což by sice vypadalo blbě, ale aspoň bych si rohem toho zatracenýho papíru pokaždý málem nevypíchnul oko.
      Mám dojem, že takhle to vypadalo ještě hůř, ale k čertu s tím, nikde nebyla v dohledu žádná pěkná holka, na kterou bych chtěl dělat dojem.

      Pikala Andarev***, ona mléčně sladká sekretářka s koňskými zuby, ve mně budila jako všichni Irbiseni nepříjemný pocit. Vůbec, Irbiseni jsou divní a já je zrovna dvakrát nemusím. S Oceltianama vycházím líp, ti jsou menší, vzteklí, a vím, co od nich čekat.
      Tigereni to zase vždycky hrajou na obě strany, Lynxirrové jsou zas hrozně různorodí. Panthereni jsou vždycky děsný extrémisti - buď to jsou ledový týpci, co maj původ a prachy, nebo jsou nevypočitatelný ale otevřený kriminální živly.
      To mám z jednoho internetovýho článku. Kriminální živel. Jako kdyby to normální země-voda-oheň-vzduch nestačilo...

      To jsem se trochu zakecal. Takže sekretářka Andarev mi laskavě sdělila, že letadlo, které mě odveze do mojí nový jednotky, odlítá každou celou hodinu. Bylo 14:68... Kach'nzee****!
      Tryskem jsem popadl kufr a vyběhl několik pater (taky tryskem). Pár Felcitům jsem šlápl na patu, pár na tlapu, pár jsem jich praštil batohem nebo kufrem, aby mi, dn'gewa*****, uhnuli. AAÚ (Arboretská Armádní Ústředna) má vchod na vojenský letiště. To samozřejmě požaduje, abych vyběhl úplně nahoru, kde to letiště je (logicky bude nad větvema, ne mezi nima. Armáda není úplně tupá... jenom trochu).
      Doběh jsem tam akorát včas, abych viděl stíhačku odlítat. 15:01.

      Neudržel jsem se: „G'nola wa kra-tcha o Alwa!“ Pár okolostojících mi věnovalo udivený pohled, asi uměli pantherensky. No co, tak jsem právě nahlas vztekle zařval -
      „Ryba s nakládaným sýrem v sladkokyselé omáčce!“ Oceltianka stojící za mnou se křenila a balancovala se stohem pizzy v krabicích. Už po čichu jsem poznal, že ta pizza je většinou sýrová a ještě horká. Žaludek se připomněl, že poslední jídlo byly nudle s rybou z noční přepadovky na Tchi-sai.
      „Tak zní to líp než klasický poslání hluboko mezi hýžďové svaly,“ pokrčil jsem rameny a snažil se, aby mi v žaludku nekručelo tak moc nahlas. To byl teda neúspěch na plný čáře...
      „Co, ulítlo ti to?“ Ta blondýnka se spokojeně zubila, jako kdyby ona odvoz měla. Prohlíd jsem si ji znova. Měla na sobě leteckou uniformu...
      Myslím jako uniformu pilota, ne klasickou uniformu letectva. Řadový letectvo má modrý kalhoty (sukně), šedý košile a modrej kabát, kterej je doplněnej límcem pod bradu v pískově žlutý barvě.
      Piloti místo toho mají modro-žlutou kombinézu, krátký kalhoty (minisukně) a vestu s tím samým hnusným límcem.
      Na holky-pilotky se sakra dobře kouká. Ačkoliv tahle Oceltianka zrovna moc krásy nepobrala. Žlutou srst na hlavě (tzn. vlasy) jí z obličeje musely držet letecké brýle.

      Zamračil jsem se na ni: „No... jo. Ulítlo. Teď si tu asi hodinu počkám.“
      Usmála se: „Když mi pomůžeš naložit tu pizzu a řekneš mi, kam potřebuješ, tak tě tam hodím. Pokud to nebudu mít moc od cesty.“
      Došlo mi, že vlastně nevím, kam to letím. Jednotku, a tudíž i číslo tábora, bych měl mít napsanou ve smlouvě. Chvilku jsem ten papír otáčel před čumákem, abych to označení našel. Za těch pět minut, co jsem ho měl v ruce, se proměnil v lehce pomuchlaný salát. Tolik k toaletnímu papíru.
      „Eeeh... L249/55******... teda jako spíš elko, dvojtečka, špička, péčkovitý něco, lomítko a dvě áčka.“ Kterýho gwelcha napadlo použít pantherenský čísla?
      Oceltiance ulítlo obočí: „Cože, vole? Zvopákni to!“
      Zvopáknul jsem to. Ulítlé obočí se jí vrátilo a zarazilo se dva cenťáky nad čumákem. Chvíle trapného ticha a chladnoucí pizzy se objevila na scéně.

      „Fakt, cože? To jako letíš k nám? Kach'nzee, vsadím se, že to Ratta věděla. Kurva fix, neřekla nám ani fňó!“ Popadla mě za ruku a s neuvěřitelnou vervou si se mnou začala razit cestu skrz dav na letišti. Velice pobaveně jsem viděl do platnosti uvedenou úměrnost výšky a schopnosti bezohledně si prorvat cestu davem. To je holt výhoda velikosti metr padesát a méně.
      Dovlekla mě k omlácené stíhačce. Jediná starší věc je asi prorok Lensa, kterýmu by k dnešnímu datu bylo něco přes půl pátýho tisíce let.
      Nicméně jsme do té zrezivělé chrastící popelnice naskládali pizzu a posléze i nás. V pilotní kabině bylo málo místa, křeslo pro pilota, sedadlo spolupilota a dvě židle přiletované k podlaze. Ty měly na rozdíl od křesel bezpečnostní pásy. Já ale zapadl do křesla, protože to se otáčelo. Juchů, otáčecí křeslo!
      Oceltianka se uvelebila u řízení a stáhla si brýle přes oči. Pak se otočila na mě: „Dobré ráno, vítejte na letu nula z Arboretu do el dvě stě čtyřicet devět lomeno pětapadesát. Jmenuji se Sagit Rius a dneska jsem váš pilot.
      Po celou dobu letu se vám doporučuje mít zapnuté bezpečnostní pásy. Pokud je nemáte, neřešte to, stejně jsou na houby. V případě nouzového přistání na vodě se modlete, že umíte plavat. Nouzové východy v tomto letadle nejsou. Nějaké otázky?“
      Můj mozek se propadal do polospánku, ačkoliv její vtipnou narážku (aspoň mně tak přišla) na letušky v dopravních letadlech ještě chytil.
      „Jo. Jak dlouho tenhle stroj nesplňuje armádní předpisy o bezpečnosti?“
      „Asi pět let. To jsem s tím ožralá třískla do skály. Před tím to zase nesplňovalo technický požadavky na aerodynamiku,“ pokrčila rameny.
      Man-ghei*******. Máš tu kafe?“ Podala mi termosku.
      Na armádu si zvyknu.

      __________________________________________


      *Příručka anatomie pro aplikovanou medicínu, úryvek: Kachenzeira - vulgární tigerenský výraz pro mužský pohlavní úd.

      **Calednova poznámka: Gwelch je jiný název pro Chenmou, což je bohyně Smrtonoška, Ta neslyšná a Dáma, o které se nemluví. Gwelch se dá rovněž překládat i jako smůla. T'gaira znamená být původem něčeho. Jinými slovy: Může za to ta zatracená smrtka! Jen je to kratší a líp to zní.

      ***Kdo byl kdo (31. století) (rok vydání 3422) (upraveno a kráceno): Pikala Andarev - V letech 3029 až 3032 zastupitelka Nejvyššího generála arboretských námořních složek (nv. gen. Ursine Minror). Díky jejímu přičinění spolu začaly jednotlivé složky armády spolupracovat, nikoliv fungovat samostatně. Prosadila několik zákonů o bezpečnosti a výcviku přípravy na krizové situace, které se v nezměněné podobě zachovaly do dneška.

      ****Příručka anatomie pro aplikovanou medicínu, úryvek: Kache'nzee - viz kachenzeira, jedná se o Oceltianský ekvivalent.

      *****Slovník (ne)spisovné pantherenštiny: Dn’gewa - Sakra

      ******Caniho poznámka: L jako letectvo, 2 jako druhá armádní složka, 49 jako devětačtyřicátý oddíl, 5 jako pátý soubor a 5 jako pátá letka (jednotka). Tohle číslo by se šiklo si pamatovat, objeví se ještě víckrát.
      Historie arboretského letectva, úryvek: L249/55 vešla ve známost v roce 3029 jakožto nejvýkonnější letka. Předtím byla známá spíše negativně jako „odkladiště veteránů, alkoholiků a boje neschopných jedinců“. Překvapivě právě oni pozvedli jednotku k její dnešní slávě.

      *******Korvova poznámka: Man-ghei je hra za založená na štěstí. Vlastně je to totéž co Bingo.

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /1 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      AmelieStar1
      HadejKdo1
      Kanyapi1
      Kibe1
      Scarecrow1
      Yenn1


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).