Duší celkem: 922
Přítomných duší: 0
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Byla malá...
      MorganaLeFay

      12. ledna 2007

       
      Byla malá. Malinká, že by se vešla do okvětního plátku fialky. Třásla se zimou a strachem. Poprvé. Poprvé vidím ten veliký svět…
      Rozhlížela se na všechny strany.
      Vyčerpalo ji to.
      Slunce se překulilo přes poledne.
      Zkusila olíznout lepkavou šťávu z květu, která jí ulpěla na ručce. Byla sladká. Dobrá. Uklidňovala se.
      Svět se stával známějším a známějším… Položila se na záda na hrbolatý kvítek. Byl nepohodlný. Ale Slunce pálilo a uspávalo. Zavřela oči. Když je znova otevřela, bylo pozdě odpoledne. Posadila se a pak postavila. Zatřepotala křídly.
      Vtom šel okolo.
      Člověk!
      Honem se schoulila tam, kde okvětní plátek překrýval druhý.
      Bály se jich. Všechny víly se jich bály. Vždycky. Vykukovala ostražitě zpod plátku a viděla, jak si ten člověk sedá kousek od ní na zem. Vytáhl nějakou velikou věc a ještě jednu malou, dlouhou.
      Vypadá jako kouzelná hůlka…
      Napadlo ji. Co s ní chce dělat? Člověk ji vzal a začal kreslit.
      Byla zvědavá, co to dělá, kousek vykoukla.
      Díval se jinam. Ozývaly se škrábavé zvuky. Napjatě čekala a měla strach. Ale nic jiného se nedělo. Pak se člověk napil vody, kterou měl s sebou, a pokračoval. Víla vylezla po čtyřech ze svého úkrytu. Opatrně nakoukla. Na papíře bloku vznikal obrázek malé víly, která se krčí pod okvětním plátkem violky. Nevěřícně přitiskla drobounkou dlaň na ústa. Jak o ní mohl vědět??? Rozhlížela se okolo a pak opatrně kousek vzlétla. Ale jistě. Je to ona… Ten člověk ji tady kreslí! Myslela si, že o ní tedy musí vědět. Odvážila se letět ještě kousek výš, aby měla lepší výhled. Ano, zelené šatečky, průhledná křidélka, to je ona!
      Lidé nejsou tak zlí.
      Napadlo ji.
      Jistě ne! A já jsem na to přišla!
      Pádily jí myšlenky hlavou jako hejno vypuštěných ptáčků. Koukala mu přes rameno, jak kreslí. Šlo mu to hezky. Posadila se mu na rameno. Nevšiml si jí a pokračoval ve své práci. Pak dílo dokončil. Zvedl ho oběma rukama a zálibně si prohlížel svou vílu.
      To už nevydržela.
      Zuřivě rozkmitala křidélka a přistála přímo u paty svého portrétu. Jak byla na té kresbě veliká! Jako kdyby se dívala přes kapku rosy.
      Zavolala tenoučkým hláskem na onoho člověka.
      Byl to muž. Mladý, hezký a očividně dobrý kreslíř.
      Zavolala na něj, že se omlouvá všem lidem a že už ví, že lidé nejsou tak zlí! A že se mu ten obrázek moc povedl! A jestli by jí neprozradil, jak ji mohl uvidět!
      Člověk sklonil zrak k papíru. Vysoko jej zvedl a mávl s ním ze všech sil!
      „Hmyz! Všude samý hmyz! Fuj!“
      Malinká víla s polámanými křídly se už druhého dne nedožila…

      Možná i vy jste někdy zahnali své sny, aniž jste si toho povšimli?

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /94 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Aquarius1
      Asteroth3
      Barburyba1
      Cathan1
      Cover1
      DonSimon1
      Efca1
      Enefa1
      Eriu.Anellien1
      Extremer1
      Ferro_the_King1
      HadejKdo1
      Heldret1
      Helinille1
      Hrun1
      Jase1
      Jon1
      Kanyapi1
      Kolaps1
      Luci1
      Lutus1
      Machiko1
      Marse81
      Milwa1
      Mofik1
      Nefer1
      Nelenyan1
      Nina1
      Perilan1
      Perun.hromovladce1
      Rinoli1
      Sanelin2
      Saskiel1
      Scarecrow1
      Simon1
      Taikitee1
      Teranell1
      WendiS1
      Wessna1
      Wolf_E_Brie1
      Yenn1
      Zabovresk1
      Zarabeth1
      Zarathustra1


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).