
| Byla malá...
MorganaLeFay 12. ledna 2007 |
|---|
| Byla malá. Malinká, že by se vešla do okvětního plátku fialky. Třásla se zimou a strachem. Poprvé. Poprvé vidím ten veliký svět… Rozhlížela se na všechny strany. Vyčerpalo ji to. Slunce se překulilo přes poledne. Zkusila olíznout lepkavou šťávu z květu, která jí ulpěla na ručce. Byla sladká. Dobrá. Uklidňovala se. Svět se stával známějším a známějším… Položila se na záda na hrbolatý kvítek. Byl nepohodlný. Ale Slunce pálilo a uspávalo. Zavřela oči. Když je znova otevřela, bylo pozdě odpoledne. Posadila se a pak postavila. Zatřepotala křídly. Vtom šel okolo. Člověk! Honem se schoulila tam, kde okvětní plátek překrýval druhý. Bály se jich. Všechny víly se jich bály. Vždycky. Vykukovala ostražitě zpod plátku a viděla, jak si ten člověk sedá kousek od ní na zem. Vytáhl nějakou velikou věc a ještě jednu malou, dlouhou. Vypadá jako kouzelná hůlka… Napadlo ji. Co s ní chce dělat? Člověk ji vzal a začal kreslit. Byla zvědavá, co to dělá, kousek vykoukla. Díval se jinam. Ozývaly se škrábavé zvuky. Napjatě čekala a měla strach. Ale nic jiného se nedělo. Pak se člověk napil vody, kterou měl s sebou, a pokračoval. Víla vylezla po čtyřech ze svého úkrytu. Opatrně nakoukla. Na papíře bloku vznikal obrázek malé víly, která se krčí pod okvětním plátkem violky. Nevěřícně přitiskla drobounkou dlaň na ústa. Jak o ní mohl vědět??? Rozhlížela se okolo a pak opatrně kousek vzlétla. Ale jistě. Je to ona… Ten člověk ji tady kreslí! Myslela si, že o ní tedy musí vědět. Odvážila se letět ještě kousek výš, aby měla lepší výhled. Ano, zelené šatečky, průhledná křidélka, to je ona! Lidé nejsou tak zlí. Napadlo ji. Jistě ne! A já jsem na to přišla! Pádily jí myšlenky hlavou jako hejno vypuštěných ptáčků. Koukala mu přes rameno, jak kreslí. Šlo mu to hezky. Posadila se mu na rameno. Nevšiml si jí a pokračoval ve své práci. Pak dílo dokončil. Zvedl ho oběma rukama a zálibně si prohlížel svou vílu. To už nevydržela. Zuřivě rozkmitala křidélka a přistála přímo u paty svého portrétu. Jak byla na té kresbě veliká! Jako kdyby se dívala přes kapku rosy. Zavolala tenoučkým hláskem na onoho člověka. Byl to muž. Mladý, hezký a očividně dobrý kreslíř. Zavolala na něj, že se omlouvá všem lidem a že už ví, že lidé nejsou tak zlí! A že se mu ten obrázek moc povedl! A jestli by jí neprozradil, jak ji mohl uvidět! Člověk sklonil zrak k papíru. Vysoko jej zvedl a mávl s ním ze všech sil! „Hmyz! Všude samý hmyz! Fuj!“ Malinká víla s polámanými křídly se už druhého dne nedožila… Možná i vy jste někdy zahnali své sny, aniž jste si toho povšimli? |
| Nick | Známka |
|---|---|
| Aquarius | 1 |
| Asteroth | 3 |
| Barburyba | 1 |
| Cathan | 1 |
| Cover | 1 |
| DonSimon | 1 |
| Efca | 1 |
| Enefa | 1 |
| Eriu.Anellien | 1 |
| Extremer | 1 |
| Ferro_the_King | 1 |
| HadejKdo | 1 |
| Heldret | 1 |
| Helinille | 1 |
| Hrun | 1 |
| Jase | 1 |
| Jon | 1 |
| Kanyapi | 1 |
| Kolaps | 1 |
| Luci | 1 |
| Lutus | 1 |
| Machiko | 1 |
| Marse8 | 1 |
| Milwa | 1 |
| Mofik | 1 |
| Nefer | 1 |
| Nelenyan | 1 |
| Nina | 1 |
| Perilan | 1 |
| Perun.hromovladce | 1 |
| Rinoli | 1 |
| Sanelin | 2 |
| Saskiel | 1 |
| Scarecrow | 1 |
| Simon | 1 |
| Taikitee | 1 |
| Teranell | 1 |
| WendiS | 1 |
| Wessna | 1 |
| Wolf_E_Brie | 1 |
| Yenn | 1 |
| Zabovresk | 1 |
| Zarabeth | 1 |
| Zarathustra | 1 |
