Duší celkem: 1046
Přítomných duší: 6
V krčmách: 3

      Knihovna

      Krásná literatura

      Incarnium
      Perilan

      20. dubna 2006

       
      Tělo se svezlo bezvládně na podlahu. Světélka na zdech monotónně blikala, mikrofon bezmocně chrčel a měnil slova druhé strany v nic neříkající šum.

      Incarnium.
      Stačí přičichnout k tomu fascinujícímu tajemnu, odtrhnout se a jít.
      Ponořit se pevného a opojného náručí zapomnění. Jít dál.
      Nevrátit se?
      Možná.


      „Hlaste stav!“
      Nedávná vzpomínka zaduněla hlavou. Tělo se křečovitě vzepjalo. Drásající vír myšlenek trhal na kusy, modrozelená záře oslepovala a pálila ostrou, pronikavou bolestí.
      Stalo se něco, k čemu nikdy nemělo dojít.
      - Nalezli jsme něco, co nikdy nemělo opustit hlubiny zapomnění.

      „Co to je? Co to ksakru je?“
      Pryč zmizela etiketa, hlasy stísněné strachem se ozvěnovitě vracely zpět. Bušení ve spáncích pokračovalo.

      Je to zvláštní pocit, ta podivně pokroucená radost. Žít, zatímco ostatní se kroutí v křečích. Impulsy ve skráních vytesávají do paměti to jedno jediné.
      Incarnium.
      Vyvolený, který pochopil.
      A splynul.
      Proč?


      „Posádka ať se hlásí na můstcích! Mluví k vám pluk...“
      Intercom naposledy zachrčel a pak zmlkl. Nebyl nikdo, kdo by ho poslouchal. Dřív tichými prostorami se nesl ztrápený křik, vyvolávaný neskutečnou bolestí.
      Seděl opřený o stěnu. Kapitán. Na tváři mu hrál zvláštní úsměv, světélka strojovny zmateně poblikávala.
      Hluk, monotónní řev neznámého, trhající všem okolo ušní bubínky, nevnímal. Slyšel tóny symfonie, zvedající se a klesající jako nespoutaný mořský příboj. Zpíval a šeptal.
      Předával poselství.

      Ta obrovská síla, na kterou není nikdo připraven. Nikdo z nás. Laskavá, ale s mocí ničit. Zabíjí.
      Zabíjí nepřipravené. Všichni jsou nepřipravení a neznalí.
      Jen já.


      Vysoké tóny dosáhly svého vrcholu. Na konci chodby spatřil prvního důstojníka, jak opřený o zeď chrlí proud krve a klesá bezvládně k zemi.
      Vstal. Ucítil náhlý příval energie, neznámé síly, která prodchnula svaly, rozšířila vědomí do nekonečna. Pokusil se, prudce vykročil kupředu. Modrozelené vlákna hladila jeho vlasy, obtáčela se kolem něj v pevném stisku a objetí.

      Pochopit a jít. Není kam dál. Kdo vstoupil, nikdy nepůjde zpět. Teď to vím.
      Ponořím se, stanu se loutkou. Nechám se pohltit, ovládnout.
      Chci.


      Zvuky utichly, dočista a do jednoho. Okolí naplnilo neviditelné a prazvláštní ticho, které přesto mělo svou okouzlující podobu neznámého. Přes tichý sykot pár z rozbitého potrubí se ozvěnovitě nesly výboje čisté, mocné síly.
      Jsou mrtví. Všichni.
      - Oba to víme.
      Oba?

      INCARNIUM

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /35 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Aquarius1
      Corwin1
      DonSimon2
      Elfiperi2
      Ferro_the_King1
      HadejKdo2
      Holyan3
      Jase1
      Kanyapi2
      Lutus2
      Meladyanne1
      Milwa1
      Mofik1
      Moire1
      Nefer1
      Nonsence2
      Shaitan1
      Teranell2
      Winitar1
      Yenn1
      Zarabeth1


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).