|
Ufff... Namočil jsem se do toho znovu - škoda, že nesedíme někde u vína nebo u čaje, povídalo by se nám mnohem jednodušeji a snáz by jsme předešli nedorozuměním.
Morgie, vůbec jsem se ,,nechytil za nos", to pousmání ve mě vyvolala představa tanečnice ve svetru, nikoli tvá polemika. Chodím si sem číst a poslouchat vás, už nějakej ten pátek, vím kdo je kdo! ;-)
Obhajoval jsem ten svetr, nikoli ,,kvality" tohohle výtvoru.....a to jen proto, že z toho, cos napsala to vypadalo, že se mi moc nepovedlo vykreslit obrazy svých pocitů, dokonce ani tobě! (...a 2 od tebe jsem osobně bral jako velkou pochvalu...)
..... když už jsi mě nakousla... Yenn byla s odpovědí na tvé otázky rychlejší a mluví mi z duše ale abys neřekla, že se kroutím...
...psal se rok 83..84...cloumalo se mnou dospívání a první VELKÁ láska...nádherná ale neopětovaná.... v práci nás zrovna učili dělat dýhové intarzie..byl jsem z toho paf...vytvořit obraz z kousků nakrájených dřívek místo barev a štětce...prostě nádhera....měl jsem hlavu plnou slůvek a citů a tisíc otázek a nápadů...a křídla z fantazie...pořád jsem psal básničky...na pytlíky od svačiny..na zeď u postele...do sešitu ve škole... a pořád mi to ještě nestačilo....schrastil jsem prachy na první kytaru ...toulali jsme se po nocích v parku, kolem řeky, po lesích.. břinkali do strun a zpívali ,,Na Okoř je cesta... Máš má ovečko..Dajáááána"...... a pak někdo přitáh magič a s posvátnou úctou nám poprvé pusti Kryla...
A já byl najednou jinde!!!! Přestal jsem být dítě a stal se ..dospělým..?
Otevřel jsem oči a všechno, úplně všechno bylo jinačí. Rozpad se mi celej svět...A pak už to nikdy nebylo jako dřív.
Sakra, myslím že tohle jsem měl poslat raději tichou poštou......
Kdo se bude smát, toho rafnu do nohy...
|