Duší celkem: 922
Přítomných duší: 1
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Světlo a smrt
      Lutus

      26. října 2008

       
      Za sebou slyšel řev Tlamy. Utíkal stále kupředu. Slyšel svůj vlastní vyděšený dech. Strach ho zahnal až ke břehům Kamenné řeky. Spousta prastarých legend Podzemního národa o tomto místě vyprávěla, ale on neměl na výběr. Řev Tlamy se ozýval čím dál blíž, a tak vkročil na pevnou nepropustnou hladinu z kamene. Běžel a čekal, kdy ucítí konečně pod nohama měkkou trávu. Místo toho uslyšel podivný hluk ze strany. Otočil se. "To je nádhera," bylo poslední, co si stihl pomyslet. Světlo a smrt.

      Krompuč se se škubnutím vzbudil. Jaká úleva byla, když zjistil, že je v síních Podzemní říše. V bezpečí svého pelechu. Chvíli jen tak ležel a přemítal o snu, který se mu právě zdál. Možná až moc často poslouchá báchorky té staré Lapety, která už byla příliš stará na to, aby se starala o rozvoj Říše jako ostatní, a tak se živila vyprávěním. Patřila k jejich minulosti stejně jako legendy, které vyprávěla. Přemýšlel o tom a nemohl znovu usnout. Proto vstal a vydal se do spleti temných chodbiček, které mu byly tak blízké. Vždyť mnohé z nich kopal sám osobně. Podzemní říše spala. Bez ohledu na to, že zde nebe nebylo (a nebylo ostatně ani zapotřebí), všichni noc respektovali. Nebyl ale jediným podobným nočním tulákem. V jedné z chodeb se střetl s ní. Už se s ní párkrát setkal, ale vždy byl příliš zaneprázdněn, aby se s ní blíže seznámil. Neznal dokonce ani její jméno.
      „Co tady děláš, takhle pozdě?“ podivil se, ale ona mu trochu drze odpověděla.
      „Mohla bych se tě zeptat na to samé.“
      Krompuč chvíli mlčel. Zdálo se mu, že nezačal zrovna nejlépe. „Nemohla jsem spát. Chtěla jsem se podívat na Povrch,“ přiznala po chvíli. Možná to bylo snem, co se mu dnes zdál, ale Povrch mu nepřišel jako místo, kam by se chtěl podívat.
      „To není dobrý nápad. Na povrchu je spousta nebezpečí, Kamenná řeka, Tlama a kdo ví, co ještě...,“ snažil se ji varovat.
      „Příliš nasloucháš té stařeně. Lapeta je už stará, pro ni je Povrch nebezpečný, ale my jsme mladí. Každému nebezpečí utečeme. Pojď se mnou.“
      Připadal si jako očarován. Chtěl ji poslechnout, ale zároveň se bál. „Tys nikdy neslyšela o Tlamě?“
      „Asi jsem poslouchala lépe než ty. Protože Lapeta vyprávěla, že Tlama za jejího mládí lovila i v chodbách Říše!“
      „Pozor! Ale v HORNÍCH chodbách.“
      „Jak chceš, zbabělče,“ odsekla uraženě a zmizela v chodbě vedoucí k Povrchu. Chvíli tam stál. Ani se jí nezeptal na jméno. Připadal si opravdu jako zbabělec.
      „Byl to jenom sen. Jenom sen…“

      Vylezl z tunelů a ovanul ho chladný vzduch. Stála tam a čekala na něj. „Věděla jsem, že přijdeš,“ usmála se. Cítil v tom takový zvláštní druh krutosti. Všechny smysly měl napjaté. Pocit, že se zde někde objeví Tlama, stále přetrvával.
      „Jsem tady. Co teď?“ zeptal se. Ona se rozběhla po travnatých pláních. Nemohl jinak - musel za ní. Zapomněl na sen. Byl jednoduše šťastný. Vzduchem se nesl jejich společný smích. Ta chvíle mu připadala nádherně nekonečná. Pak ale jeho smích utichl. Stál na břehu Kamenné řeky. A její hlas se ozýval až za ní. „Pojď. Tady jsem.“
      „Nemůžu. Nemůžu vstoupit na hladiny Kamenné řeky a ani tys neměla. Víš, co tě může čekat?“
      „Světlo a smrt? To jsou jenom báchorky!“ smála se ona. „Stejně jako Tlama a podobné výmysly!“
      „Podhrabu se za tebou.“
      „Nechci na tebe tak dlouho čekat.“
      Strach se v jeho hlavě bil s neznámou silou, která ho nutila krásce vyhovět. Těžko hádat, jak dlouho by tam stál, kdyby něco neurychlilo jeho rozhodování.
      „Řev Tlamy!“ vyjekla ona. Krompuč se rozhodl. Utíkal po pevné hladině Kamenné řeky. Už byl skoro u cíle, když si všiml, jak se jeho stín protahuje. „Světlo...,“ nedořekl. Obrovský tlak ho přimáčkl k hladině, až se jeho tělo roztrhlo a vnitřnosti společně s krví se rozstříkly.

      Motorkář zastavil svůj stroj a sesedl. „Co to bylo za křupnutí?“ prohrábl se v hustém plnovousu. Ale dlouho se nezdržoval, slyšel štěkot psa. Nerad by, aby ho na jeho noční projížďce pokousal nějaký zatoulaný čokl. Proto nasedl a znovu se rozjel po silnici. Drobné mrtvoly krtka si nevšiml.

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /15 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Aglar2
      Aquarius1
      Arnost_Kolac1
      Hunter1
      Jakub.s1
      Jboubi1
      Kanyapi1
      Kibe1
      Lorrko5
      Martinsmrt1
      Milwa1
      Mnouk1
      Mofik1
      MorganaLeFay1
      Saskiel1
      Taikitee1
      Trillian1
      Wingy1
      Zarabeth1
      Zarathustra1


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).